zamknúti a tu jeho nohy dřievím ztrhati a potom jeho na ostrých škřidlách naha položiti a řka: Kdyžť ho muky přemohú, mně věděti dajte. To ti nemilostiví kati všeckno učinili, ale nebeský král, pro něhožto věrný rytieř tak veliké muky trpěl, všecky muky v oslazenie obrátil. Ten temný žalář nebeskú světlostí byl osvětlen, těch ostrých křidl ostrost jako vonné kvietie se obměkčila, nohy se zprostily a utěšenie ochotné od svatých anjelóv přijal. A když tak s anděly po žaláři po divném kvietí v utěšení chodieše, divná od toho kvietie vóně daleko se rozcházieše. To toho žaláře stráže počivše a skulami do žaláře vzezřevše a, co se tam děje, uzřeli a inhed se na křesťanskú vieru obrátili. To uslyšav Dacianus, velmi se zamútiv, vece: Coť již učiníme, již vidím, žeť jest nad námi svítězil. A divné jest, že hrozné muky, žalář, oheň, železný hřebeny, horúcie škřidly, kliky ostré i ta poslednie přestrastná smrt jest křesťanóm utěšená hra vše pro svú vieru trpěti. Protož nic lepšieho nenie, přenesmy jeho na rozkošné lože, a tu, kdyžť se pohojí, trpčejšie jemu muky nalezneme. A když jeho tak ztrýzněna na měkkém loži položichu, málo poležav skončal a bohu se dostal. To uslyšav Dacianus, že on skončal, vece: Nemohl li sem nad ním za živa svítěziti, asa nad mrtvým se pomstím. Proněžto inhed jeho svaté tělo kázal na pole, aby zvěř a ptáci snědli, vynésti. Ale světí andělé sú toho svatého těla stráže byli a jeden havran, jenž od přirozenie na mrlinu lakom jest, však toho svatého těla ostřiehaje, jiné ptáky