abych viec jiného milovníka neměla mimo něho. Jehožto jest svatá krev okráslila líci moji a již mi jest ukázal přebuohaté poklady, ješto mně chce dáti, a při něm ustavičným srdcem ostanu.
Tu řeč znamenitú ten starostin syn, jenž ji milováše, uslyšav, jako bez smysla se nemocen položil. K němužto lékaři přišedše, poznali, že jeho pro veliké milovánie túhy nuzie. A když jeho otec poče svaté Nětiši k manželstvu namlúvati, ana poče, jiným chotem se svelíčejíc, tomu brániti, poče ciesařóv starosta na jiných ptáti, který by to byl svaté Nětiše chot, do něhožto by moci se svelíčala. V tu hodinu jeden vystúpiv, pověděl starostovi a řka: Máť Ježíše za svého chotě, do něhožtoť úfá. Toť starosta uslyšav, najprvé jie lahodnými slovy pokusil, a potom proti nie hroznými slovy se obořil. Jemužto svatá Nětiše se posmievajíc, odpověděla řkúc: Coť libo, to učiň, nikterakž mne nepřemóžeš. K niežto starosta vece: Vol sobě jedno ze dvého, jest liť liba čistota, anebo s modl pohanské bohyni, jiežtoť Vezda dějí, anebo tu pohaněna budeš, kdežto nekázané ženy bydlé. Nesmějieše jie starosta násilé jinak učiniti, že urozená bieše, ale z křesťanské viery jie vinu dal. Jemužto svatá Nětiše odpovědě a řkúc: Ani se budu tvým bohóm modliti ani budu cizí nečistotú pohaněna, neb vždy s sebú mám stráži anděla božieho.
To starosta od nie uslyšav, kázal ji svléci a tak nahu do ohavného domu, kdežto se nekázen plodí, vésti. V tu hodinu přispořil jie hospodin hustost vlasóv jejie hlavy, jimižto
