byla tak odiena, jakžto by v rúše chodila. A když svatá Nětiše v ten ohavný duom vešla, anjela božieho tu jie čakajíc hotova nalezla. Kterýžto anjel ten duom nebeskú světlostí osvietil tak, že jakož jest dřieve byl dóm nečistý, takež již učinil se dóm modlitebný. Tehda starostóv syn s svým tovařistvem, s nekázanými mládenci do toho domu šel, a své tovařistvo napřed pustiv, sám před domem postál. Kteřížto všedše [v duom]text doplněný editorem[40]v duom] doplněno podle KNM III D 44, divný nebeský blesk uzřevše, vzdychajíce skrúšeným srdcem, se užasli, ven vyběhli. Z toho se syn starostóv rozhněval, jim nesmělých hubencóv nadav, v duom uběhl. A netáhl se jie dotknúti, až jeho světlost nebeská ohromila. A když v tom divu od boha poznánie neměl, přišed diábel, na tom miestě jej udávil. To starosta uslyšav, u velikém smutku pláče přiběhl a kterak by se jemu ta smrt stala, na všech poptal. Jemužto svatá Nětiše vece: Ten, jehožto vóli chtěl jest konati, ten jeho jest udávil. K niežto starosta vece: To by bylo jisté znamenie, že si to čárem neučinila. Móžeš li na svém bohu jeho vzkřiešenie uprositi? A když svatá Nětiše za to boha poprosila, a inhed ten mládenec z mrtvých vstal a že Ježíš Kristus jest pravý bóh, zjevně volal. Zatiem pohanských chrámóv biskupové počechu proti nie všicknu obec podněcovati, volajíc a řkúc: Jímajte čarodějnici, ještoť lidskú mysl proměňuje a svými čáry všeckny k bludu připravuje. Avšakž proto starosta ciesařóv, ten div uzřev svého syna vzkřiešenie, chtěl ji rád živiti, ale boje se vyššieho súdu nad sebú, miesto sebe jiného starostu, jenž by súdil, ustaviv, u velikém smutku