Barnabášovi chválu vzdali. Amen.
Svatého Víta
Svatý Vít sa třinádcte let vstáři, pro Jezukrista svú krev prolil. Jehožto otec často jeho bil, že se nechtěl pohanským modlám modliti. O kterémžto mladém svatém dietěti uslyšav Valerianus, ciesařóv starosta, kázal jeho k sobě přivésti, a že se nechtěl modlám modliti, kázal jeho starosta kyji bíti nemilostivě. A inhed všem těm, ješto jeho bili, i samému starostovi, ruce uschle. V tom přeplaše pokřiče starosta a řka: Běda mně, ruce sem ztratil. K němužto svatý Vít vece: Kde sú tvoji bohové, aby přijdúc tě uzdravili? K tomu starosta vece: A zdali ty si ten, jenž mě móžeš uzdraviti? Svatý Vít vece: Ve jmě mého hospodina mohu. A v túž hodinu zaň se bohu pomodlil, a tak starosta uzdraven byl.
A zavolav k sobě jeho otce, k němu řekl: Treskci Víta, syna svého, ať zlú smrtí nesende. Tehda otec svatého Víta domóv přivedl a kázal před ním pannám tancovati i rozličnú kratochvíl jemu činiti, zdali by kterak mohl jeho mysl k modlám převrátiti. A když večer svatého Víta na pokoji zamkli, přišla s nebes divná vóně, jiežto všecka čeled nemohla navoněti. V tu hodinu otec do pokoje nazřev, uzřel sedm anjelóv podlé svatého Víta stojiec, inhed řekl: Bohové do našeho pokoje přišli. A jakžto vece, tak inhed oslnul i poče tak velmi křičeti, až vešken lid i starosta Valerianus přiběhna, poče tázati jeho, kterak by se jemu to stalo. K němužto on vece: Viděl jsem bohy ohňové
