i nemohl sem v jich tvář pro veliký blesk patřiti, proto sem oslnul. Tehda odtad jeho pojemše, do chrámu před modlu vedli a zaň beran ofěrovavše, svého boha prosili, aby jemu zrak navrátil. A když nic neprospěl, jal se syna svého, svatého Víta, prositi, a inhed prozřel. A pro to se nic neobrátil, ale ještě vždy myslil syna zabiti. Tehda anjel boží svatému Modestovi pěstúnu se zjevil a kázal jemu s svatým Vítem do jiné země jíti. A když pryč jidešta, orel jima pokrm přinosieše a mnoho jiných divóv bóh skrze svatého Víta činieše.
A zatiem ciesařova Dioklecianova syna diábel posedl, velikým hlasem poče volati a řka: Nevyndu odtadto, dokad Vít nepříde. V tu dobu svatého Víta nalezše, před ciesaře vedli. K němužto ciesař vece: Moci li budeš mé dietě uzdraviti? Svatý Vít vece: Ne já, ale hospodin. A jakž jemu ruce na hlavu položil, tak od něho diábla vyhnal. V tu hodinu ciesař vece: Robátko, rozmysl se, vzdajž obět našim bohóm a ohavné smrti nevezmeš. A když jemu svatý Vít nikterakž nepovolil, kázal jeho i s Modestem, s pěstúnem, v žaláři zamknúti. A inhed okovy s nich spadly a nebeská světlost přišedši, žalář osvietila. To ciesař uslyšav, kázal svatého Víta v horúcí pec uvrci. A když jemu to nic neuškodilo, lva lítého naň vypustili a ten se proti němu pitomě postaviv, nic jemu neučinil. To ciesař uzřev, kázal svatého Víta a svatého Modesta, s svatú Krescencí, pěstúnú jeho, opak ruce sviežíce,
