nedobrého křesťana, toliko když nenie zlopověstný, žaluje neb odpieraje muož naplniti. Protož že by nebyl věrný, z toho toliko jmien jest, že nenie muž spojením manželstvie, a že jiných svátostí kostelních nemá.
O židech jelikožto k přemožení
Žid v zlodějstvu lapen, když před soudci bieše obžalován z zlodějstva, jiný žid při tom stoje řekl jest řečníku, že by byl větší zloděj, nežli žid, na něhož jest z krádeže žaloval, k kteréhožto žalobě řečníka obyčejem předepsaným předložené žid jest odpověděl popieraje, žádaje, aby při židovských zápisiech byl zachován. Tehda řečník křesťanóv chtě žida přemoci svědectvím křesťanóv přísežných, kteříž jsú také na rathúze při tom stáli, i jest otázka, a tak dále. Odpověd: Jestliže před soudem, kdežto žid praví řečníka křesťana zlodějem nazvána býti, bylo jiných viece židóv, jakož jest k vieře podobno, tehda žid křesťany i židy má přemožen býti, pakli by jiných židóv nebylo než on sám, tehda k vynesení konečného rozsudku dobré rozmyšlenie má jmieno býti, neb jest snad právu odpornost, aby přísežní, jenž na soudném miestě sedie, a kdež jest jich úřadu moc najvětšie, kdežto výnosy zprošťující neb odsuzující na stojící před soudem vynášejí, nemohú svědčiti o řečech a o skutciech, jenž od kteréhokoli člověka, kteréhokoli statku byl by, tudiež bývají, nebo tak jestliže by žid téhož rychtáře neb přísežného v skutku soudném života zbavil, odšel by bez pomsty. A ačkoli také v zápisu židovském psalo by se, že žid skrze křesťana
