Ktož koho neprávě rychtářem k jímaní připraví, má jemu složiti tu škodu vedlé nálezu přísežných, kterúž jest vzal skrze to jímanie neb vězenie. A pro hanbu ukojí jej skrze prosbu dobrých lidí. A nadto bude li obžalovaný žádati, má přisieci na kříži, že jeho jímanie nepósobil jest zlú lstí.
O dlužníciech capitolacizojazyčný text prvnie
Jeden mlatec na jednom z přísežných obdržal v soudu puol kopy hl, a když jemu chtěl rychtář základ zpósobiti a opatřiti, požádal jest, aby hledal peněz v truhle přísežného, a ty penieze, poněvadž je obdržal, jemu vydati. I jest otázka, má li se to státi vedlé spravedlnosti. {žádá li, aby bylo v truhle hledáno pro základ}marginální přípisek mladší rukou A konečně odpověděno jest, že tak, protož vedlé žádosti mlatce, jenž jest spravedlivá, rychtář se má zachovati. A jestliže peněz v skrýších a v truhlách přísežného nenalezl by, základ jemu dá, na němž má dosti jmieti.
O dluziech muže a ženy
Vyneseno jest soudem, že vdluží li se muž a pro chudobu nemaje čím zaplatiti, pojme li ženu bohatú naprosto bez výmienky za manželku, zbožie toliko jí příslušného ku placení dluhuov prvé zašlých proti jejiemu otporu připuzen má býti vedlé spravedlnosti, nebo žena pojímajíc muže netoliko sama nad sebú, ale i nade vším sbožím zprávcí ustavuje a vladařem. Ale sbožie dětí takové ženy týž muž, otčím jich, leč s jich povolením žádného placenie dluhóv nemá činiti. {dluh ženy}marginální přípisek mladší rukou A pakli zase zpět žena chudá pojala by muže sbožie majícieho, z sbožie, jehožto nenie paní, aby dluhy platila, kteréž byla dřieve dlužna, nemóž býti puzena vedlé práva.
O obdržení dluhóv, k nimž se dlužník diel zná a diel otpierá
{ortel o dluhu}marginální přípisek mladší rukou Usúzeno jest zde, jestliže obžalovaný pro dluh diel dluhu odpierá a diel se zná, když za odepřený diel má přisáhati, aby diel, k němuž se zná, u kříže složil.
O témž
{žaloba prostá z dluhu}marginální přípisek mladší rukou To jest právo starodávnie: ktož jest z dluhu prostě obžalován, před soudem odpovie li, by jej zaplatil, má to sám třetí na kříži okázati.
Opět die li věřitel, že by miesto peněz od dlužníka v dluhu, jenž jest jemu sám zase byl dlužen, vzal, ale dlužník řekl li by ty penieze ne v dluhu, kterýž věřitel praví, ale že by jemu to dal v jiných dluziech, v také příhodě viec má býti věřeno dlužníku, nežli věřiteli.
O placení dluhu před časem
Nemá býti puzen věřitel, aby vzal diel peněz před rokem uloženým, veškeren však dluh jemu obětovaný z práva má vzieti, nébrž jestliže věřitel pro určený rok úrok nebo jiný užitek s dluhu
