Neobžalovaný muož obstaven býti za vinného v některé při
Znamenáno má býti, že ačkoli žalobník má následovati obžalovaného, totiž že má jemu vinu dávati na tom právě, kdež obžalovaný bydlí, avšak žádal li by žalobník spravedlnosti v tom soudu, kdež bydlí obžalovaný, a byla li by jemu odepřiena, tehda lidé z toho práva na jiném právě správně mohú obstaveni býti. O statek o té věci hledaj dole o přípovědiech.
Který kuoň nemóž právem staven býti
Kuoň vzatý od celného u kohož by koli potom nalezen byl, nemóž obstaven býti, ten však pro netbanlivost od žalobníka, jemužto příslušie, pro kuoň muož před soud přivolán býti. Opět ve všech jiných věcech též jako o koniech jednostajný zpuosob stavování má býti zachován.
O stavování meče, sukně, pláště
Posúzeno jest, že od obstavenie sukně, pláště, meče i jiné všelijaké věci, jenž stojí za puol věrdunka a níže, dáno má býti rychtáři jeden hl.
O obstavení kovářských věcí
Ortelováno jest zde: Mikuláš písař po smrti syna svého kovářské nádoby poslem rychtářovým jest obstavil v ciziem domě řka, že by jeho byly, a že toho chce dovésti konšelem. K tomu Fridlina švec a jiní stavujíce svrchu řečené nádoby řekli jsú, že tomu nechtie věřiti, leč by za to přisáhl.
O tom vyrčeno jest soudem, že svědomí přísežného muož býti věřeno, jelikož k tomu času, když jest on svému synu to dával, ale jelikož nynie že též od něho jakožto od jiných v cizém příbytku a ne vlastniem byly jsú ty věci obstaveny, protož ač strana otporná chtěla by, musil by přísahú osáhnúti, co jsú jeho ty nádoby stály.
O obstavení statku některakých
Měšťané zapsali jsú takto: na vědomie dáváme, že jedna ze dvú sestr vlastních, totiž Petra žalovala na Alžbětu o duom a o sladovnu, že obojí rodič jich sšel bez kšaftu, táž Petra nejsúc odlúčena ani oddělena od dědictvie týchž rodičuov, ještě nic nepřijala z dědictvie za svuoj oddiel, což na nie dědičně po smrti dědicóv příslušalo. Dále pravieci, že dobrovolně povolila jest až do této chvíle, aby již řečená Alžběta sestra jejie v tom domě přebývajíc sladovny, což by mohla, užívala.
K tomu Alžběta odpověděla řkúci, že by ten duom i sladovna její byla, a k duovodu toho se podvolila tak, jakž přísežní konšelé rozkáží a usúdie, abych dovodila. Dále pravieci, že
