a žida měl by přemožen býti, avšak tiem snad knieže nepuojčil jest židóm v obec, čehož by zvláště neměl nápodobně pójčiti, a zvláště poněvadž v tomto řečeném zápisu nenie jmenovitě vysloveno.
Opět ačkoli žid skrze křesťany a židy měl by přemožen býti, avšak lapen jsa v skutku zlodějském, týmž skutkem neb krádežem přemožen bývá plným právem.
Opět ačkoli židovský zápis neb obdařenie vzní, že křesťan chtě přemoci žida křesťany má také žida na svědečstvie přijieti. Avšak jestliže žid křesťana svědky křesťany a židy nařieká, nenie potřebie, aby proto křesťan též podobně křesťany a židy bránil se a očistil, ale dostatečné jest, aby k obraně soudného práva to svědky učinil křesťanskými, nebo poněvadž žaloba byla by dobrovolná a obráněnie bylo by z práva přirozeného, většie právo příleží bráníciemu se nežli žalujíciemu.
Křesťan jsa od žida obžalován,
že jej ranil, svědky hodnými křesťan lépe muož své neviny dokázati, nežli by jej mohl žid přemoci.
O lichvách, kdy jistinu předcházejí, a kdy nic, a vezme li žid lichvu i jistinu, má li základ vrátiti bez otporu
Některací činiece otázku o lichvách a základiech židuom zastavených, napsali jsú dva kusy, z nichž první jest tento: Jeden z našich měšťan přistúpiv k židu prosil, aby jemu pójčil pět