máta dva býti, ale těm oznámeno bylo, že nejsú docela takovéž moci jako přísežní.
Svědkové miesto přísežných naplňujíce v svém seznávaní nepadají
Ortelováno jest, že svědkové, jenž ku přísaze nebývají puzeni, jakož jsú přísežní, ubrmané a nápodobní, jakož od stran nemohú býti puzeni, aby za to přisáhli, skutečně o čem seznávají, toho potvrzujíce, tak aniž v svém seznávaní padají, nebo pro překládanie aneb opravenie slov svých aniž ani ku pokutě jsú zavázáni, aniž strana, kteréž svědčí, pře ztracuje, nebo řečená krutost změněnie, opuštění, přidání neb ujímaní slov toliko při přísahách má zachovávána býti a ne v svrchuřečených seznáních.
V každé li při svědkové mají jmenováni býti pravými jmény
Strana majíc svědky vésti v peněžité při neb o sbožie, v budúciem soudu k žádosti strany jmenovati bude jednoho z nich v přísežném soudu, ale jest li pře o rány neb o jiné prohřešenie, to nezvyklo bývati.
Má li rozmyšlenie straně dáno býti k jmenování svědkóv
Ortelem jest nalezeno, že ačkoli svědkové od strany, kteráž je vede, měli by viděni býti, avšak poněvadž rozmyšlenie a prostřed rozmlúvanie v každé straně soudu prosíciemu má býti pójčeno, jestliže strana svědky majíc vystaviti žádá k jmenování jich, nemá jemu rozmyšlenie odepřieno býti, nebo potřebieť jest stranám, aby před soudem opatrně mluvily, a k tomu rozmyšlení jest převelmi potřebné.
