O neřádu přísežného
Z Patlimi tázáno bylo, kterak žaloba o neřádiech prožalována byla na jednoho z přísežných, a když rychtář a jiní přísežní požádali jsú na tom přísežném uručenie, kterýž byl z neřáduov viněn, tehda on pychem od nich odšed ujištěnie rukojemství odepřel jest, kterakú pokutú má býti tresktán. Nalezeno bylo, že rychtáři v 60ti šilinciech a každému přísežnému ve 30ti má tresktán býti.
Kutenští neb psali jsú takto: svědectvie pro dluhy na jednoho konšela zneseno bylo ležícieho na smrtedlné posteli, a týž vyznal jest řka, že jiní jeho spolupřísežní také o tom vědie, kteříž toho zapieráchu. O tom bylo usúzeno, poněvadž seznánie osobnie nepotvrdil jest, ale na jiné zkládal, protož daremnie jest a prázdné.
Kapitola o židech, muož li žid slúti dobrý v žalobě
Některaký, jemužto kuoň právem stavován bieše, řekl jest před soudem, že chce vystaviti dobrého muže, od něhož jest řečený kuoň kúpil, k zprávě toho koně. A když jest čas přišel, soudu vystavil jest některakého žida, kteréhož protivník zavrh tázal jest, zdali žid, poněvadž byl by nevěrný, miesto dobrého člověka v žalobě neb odporu mohl by naplniti. Na to konečně jest usúzeno, že poněvadž žid vedlé věku, vedlé pohlavie, vedlé rozumu i vedlé dobroty i vedlé mužských skutkóv byl by a muož býti mužem a těmi všemi obyčeji neodpierá jemu, by byl dobrý, miesto dobrého muže, ačkoli
