lichvu. Dostatečno jest, aby toliko zrostlo lichvy, jakož mnoho bylo jest jistiny, a tento nález nenie nový, ale od staradávna zvyklý, a cožkoli židóm v nesytosti lichev tiemto obyčejem by se nedostalo, to proto, že při smlúvaní dlužníkóv nenapomínajíce ani počtu s nimi majíce, leniví jsú a zpozdilí, svému vlastniemu netbání mají přičísti. A znamenaj, že když základ vyplacen jest od žida za jistinu, jestliže lichev hned nezaplatie, těch dřieve měsiece bez jiné lichvy vzieti nenie povinen. A též když se stane počet mezi křesťanem a židem, nebude li židu dřieve měsiece zaplaceno, na první lichvu zroste jiná lichva. A duovod toho jest z obdařenie zápisu židovského, kdež se píše takto: Opět jestliže křesťan od žida svój základ vyplatil by tak, že by lichvy nezaplatil, ty lichvy zaplať dřieve měsiece, aby na ty lichvy jiné nevzešly, protož oklamávajíť židé křesťany v tom, že vyplacenými základy aneb počet s nimi učiníce, o dluhy hned 14ho dne na první lichvu druhú lichvu počítají.
O druhém pak súzeno jest bylo k straně křesťana, nebo žid ztracenie základu měl jest oznámiti hnedky, aby tiem jist byl neb nájmem toho času, když se s křesťanem počítal o lichvu. Cenu pak základu ztraceného nemuož křesťan o tom svědkóv jmieti, svú přísahú potvrdí. A tento ortel vyňat jest z obdařenie zápisu židovského, kdež se píše takto: Opět ač by z příhody ohně neb skrze krádež aneb mocí své věci s základy zastavenými ztratil, a to by známo bylo, a křesťan, jenž jemu to
