toho všeho naučeni od přísežného. A ty všecky věci osvědčil jest jedniem spolupřísežným města našeho, jenž bieše přiběhl k tomu skutku, křik uslyšav, kterýžto přísežný o těch věcech jsa tázán, vyznal pod svú přísahú, že řečený měštěnín vyskočil z svého domu až do puol ulice, kterúž měl jíti předepsaný přísežný, a že jej viděl stojícieho s brannú rukú s mečem nevytrženým s velikým křikem, kterémužto křiku pravieše, že nerozuměl, i že toho nakonec souditi neumieme, protož s doúfaním žádáme naučeni býti, co by jemu mělo býti uloženo. Na to bylo usúzeno, že všecky věci, jenž přísežný přiběh vidieše, ztraceny jsú, a týž věci pokutu podstúpí trpěti.
Žádný konšel tázán jsa
pod svú přísahú neb pod svú věrú nenie povinen žádnému jinému odpoviedati, než samému králi, ale v soudných přech tázán jsa od rychtáře svého, přinucen bývá svědectvie vydati.
Ač by který z přísežných k soudu státi nechtěl z kterékoli příčiny, svú
přísahú přidána jemu buďta dva přísežná strážní, kteřížto slov jeho a zpuosobu slov vyslyšte a rozsuďte, a vedlé jich potvrzovánie jeho slova stálá buďte.
O zhostu člověka odcházejícieho
Konšelé zemští vynesli jsú ortel, aby kdyžkoli jednomu odpuštění béře se, že hned bez prodlenie pře odporné mají předloženy býti a prožalovány.
