O kšaftiech a o poručníciech
Věděno býti: ti, jenž lstivě obranu neb péči přisluhují, by pak také i dosti tomu činili, mají ssazeni od obrany neb vládnutie býti, nebo dosti dánie úmyslu zlobivého obrance neb poručníka nezměňuje se, a viece usilovánie ke zlému při té věci sílu dává, nebo toho máme podezřelého, jenž mravy takový jest, aby byl podezřen neb ve zlém domnění, ale obrance neb poručník ačkoli chudý byl by věrný a chudý, nemá odvržen neb ssazen býti jako podezřelý ve zlém usilování.
Opět bylo li by ustaveno viece poručníkóv v kšaftu, umře li jeden neb v dalekých krajinách cestu činie aneb nechtě konati, druhý moci bude konati, což potřebie jest.
Jestliže ti poručníci, jimž jest kšaftem svěřeno, a šafáři vdov a sirotkóv byli by netbanliví a neužiteční, přísežní vedlé svého svědomie vnitřnieho pro zachovánie kšaftu, jenž jest skutek milosrdný, s hanbú ty ssadiece, péči kšaftu a šafovánie jiným, jenž by pilni byli, mohú a mají poručiti plným právem.
O poručenství jelikožto ku počtu sbožie odumrlého
Počtové umrlého, kteříž v jeho zboží bývají nalézáni, k duovodu svému nemohú býti dostatečni, a téhož práva jest, ač by umrlý v poslednie vóli jistú sumu peněz aneb také jisté sbožie sobě dlužnu býti oznámil.
Bude li jedno dědictvie dvěma poručeno
Jestliže by jedno dědičstvie od porúčejícieho dvěma bylo poručeno, tak aby jeden z nich měl vládnúti polovicí druhého po jeho smrti, žádný z nich bez povolenie druhého svého dielu někomu svobodně pro dřieve řečenú povahu moci bude
