a svatého kříže penězi, za něž by prodáno bylo, buďte dáni, jenž na potřeby řečených domóv, kdež by se zdálo býti potřebné, vynaložte. Pakli by kto chtěl míti věčný kšaft z sbožie pánuov světských nebo nábožných, zjednat kúpi od kněží a mnichóv.
O rušení kšaftu po smrti
Přihodilo se, že jeden měštěnín svú poslední vuoli zpuosobiv, rozkázal duom prodati, a třetí čest ženě a dvě česti dvěmu dětem, jenž ještě nemluvňátka, pozuostavil, některým svým přátelóm, kteréž jmenovitě k tomu ustavil, rozkázal k užitku dědinskému aby obrátili. I přihodilo se, že žena pojala jest muže druhého, a když se to stalo, přátelé duom prodavše, dvě česti peněz sobě s dětmi žádali jsú vydati, dovodiece, že ten, jenž poručil, na smrtedlné posteli najposléze tak zpuosobil v kšaftu, ale mátě těch dětí žádala k své straně přísudku, poněvadž děti její ještě byly by nemluvňátka a pomoci od mateře velice potřebujíce a ona že přirozenú milostí jsúci hnuta chtěla by je krmiti a v své ostříhanie přijieti, peněz dětinských u přátel nechajíci, tak však, aby je uručili, aby užitek na ně vzcházel, zda li proti zpuosobu muže předem zemřelého k jmění péče o dětech svých ona blizšie by nebyla nežli přátelé.
Na to usúzeno jest k straně jejie bez odporu přátelského, a tak ačkoli kšaft poručejícieho ačkoli k tomu nešel jest, avšak proto nebyl přerušen, ale radše lépe zřiezen a k dobrému dětinskému v lepší změněn, nebo přátelé chtějiechu na potřeby dětinné každý rok z jich peněz jmieti záplatu, z niežto mátě dobrovolně jest je zprostila. A znamenaj, že člověk muož kšaft zpuosobiti o svém statku, v kterémž by koli miestě chtěl.
