zřizenie, kteréž jest učinil, dokudž rozumu požíval, za pravý kšaft pevně má držán býti, nebo skrze to dědicóm umrlého zdviženi bývají soudové.
Poručníci neb kšaftovní šafáři mohú se uvázati v sbožie poručené bez súdcí
Poručníci neb kšaftu konači neb obránce kšaftu po smrti porúčejícieho bez rozkázanie, vědomie a rady rychtáře a přísežných v sbožie a dědice umrlého tiem obyčejem, jakž jim jest poručeno, slušně mohú se uvázati bez odporu všelijakého.
Mužie dcer mohú se uvázati v zbožie těm dcerám poručené
Ač by umrlý pozuostavil by dcer za muž vdaných, v dědičný diel takových dcer (ač však který jim spravedlivě příslušie) radše jejich mužové nežli ti poručníci se uvieží, leč by snad porúčejícé jinak zřiedil, aneb leč by snad ti mužové neužiteční, marní, hráči neb sbožie mrhači byli, nebo tehdy v takový diel jako i v jiné sbožie a děti zprávce pro užívanie a užitečnost řečených dcer a těch dětí je věrně zpravujíce, mohú se uvázati a slušně mají plným právem.
Umře li který svědek kšaftovní
Jestliže jeden z těch, jenž jsú při kšaftu, umře, tehda druhý živ jsa kříže se dotkna, přiseže, že s oniem mrtvým prošen jsa při kšaftu, o němž jest soud, byl jest, a cožkoli potom k otázce rychtáře na duši svú a tovaryše svého umrlého vyznal by před soudem, má býti věřeno.