zplodil, dědičně bude příslušeti, nebo všichni takoví děti jměli jsú jednoho otce, od něhožto řečené sbožie jest přišlo.
O poručenství na smrti
Slavných kniežat milosti a dobrovolenstvie pánuov našich, t. krále českého a markrabě moravského my přísežní N. ustavujem, aby ktož by koli z nás umřel ženu zóstavě a děti, ani rychtář ani kto jiný v sbožie neb v statek jeho nikoli se neuvazuj, ale buď to v moci ženy a dědicóv. Pakli by žena stav svój chtěla změniti, to učiň s přátelskú radú, pakli toho neučiní, z statku toliko čtvrtú čest obdrží, jehožto by z práva třetinu měla obdržeti. A na dobré vóli buď jedné každé ženy neb paní vdáti se neb nechati, nebo manželstvie připuzené řiedko se líbí.
Pakli kto umře ženy nemaje ani děti a neučiní kšaftu, veškeren jeho statek dostaň se dědici jeho najbližšiemu neb přieteli. A pakli by njeměl přietele, o jeho statku staň se takto: buď rozdělen na tři diely, z nichžto jeden dostane se za duši jeho, druhý na opravenie cest a mostuov a třetí na městské potřeby, a to děj se skrze některé z přísežných.
Opět na kterémžkoli miestě kto umře, rozumu požívaje, co by koli zřiedil o svých věcech před muži viery hodnými nabo před přísežnými neb před svým farářem, pevnéť a stálé bude.
O kšaftu manželky
Každá žena své rúcho všednie aniž jiného komuž by koli chtěla neb k komuž by milost jměla, móže odkázati bez otporu muže svého, leč by měla co svého vlastnieho, ješto by toho muži byla nedala, tehda i to muož poručiti proti odporu muže svého.
