by některú příčinú mohl býti. Protož chtěl li by kto dědicem býti neb za živnosti toho, jenž poručí, aneb po smrti jeho, dřieve než by došel dědictvie, sšel li by, a nebo výmienka nebyla by, pod kterúž jest dědic ustaven, v těch příhodách otec čelední bez kšaftu umierá, nebo i prvnější kšaft zrušený nehodí se zrušen jsa od potomnieho, i potomnější učiněný též žádné moci neměl jest, poněvadž tiem žádný dědicem nebyl.
O poručení svých i cizích věcí
Netoliko věci toho, jenž poručie, neb dědicovy, ale i cizí věc móž poručena býti tak, aby dědic toho, jenž tu věc poručil, nucen byl vyplatiti, ale cenu té věci dlužen jest dáti. Pakli by ta věc taková byla, jiežto směna nebyla by, aniž by mohla dosažena neb splacena býti, tehda cena jejie jest daremnie, jako ač by kto kostely neb chrámy neb jiné věci, které obecnímu užitku příležie, kšaftoval, věc taková poručená žádné moci neb stálosti nemá.
Jestliže by věc kto zastavenú kšaftoval neb poručil, tehda dědic má ji vyplatiti a navrátiti, a poručník jé oželeti. Ač by táž a nebo jednostajná věc dvěma byla poručena, buďto spojeně neb naruozno, přijdeta li oba ku poručené věci, ta věc mezi ně dělí se. Pakli by jednoho nebylo, jenž snad neb pohrdal jest věcí poručenú aneb za živnosti toho, jenž to poručil, sšel jest, a nebo některakým jiným obyčejem nebyl by, všecko na poručníka příslušie a spojeně bývá poručeno, jako ač by kto řekl Petrovi a Janovi: člověka Pavla pernikáře okazuji,
