soudie, měli by zachovati, ač by snad v jiných miestech obydlé jměli tělesné, kdež jiných práv užívají. Protož se die, že žalobník má následovati miesta obžalovaného.
O obstavení kněžských
věcí. Ač by kněz a osoba posvěcená s koňmi a pacholky všel do miesta hospodářova domu a trávil by tu, pro tu ztravu od toho času protrávenú hospodář koně i jiné věci té osoby slušně móž zavříti a staviti.
O stavení koně kněžského
Přihodilo se, že před kněžským dvorem jednomu faráři od některakého člověka pro spravedlnost stavována byla jedna klisna, a tak žalobce žaluobce žádal jest naň práva od přísežných tudiež, jakož jest obyčej při takových věcech. Ale farář odpieraje řekl jest: „neslušiemť já ku právu světskému, ale k duchovniemu“. I jest otázka, v světském li právě či v duchovniem ten kněz měl by odpoviedati. {obstaviti muož koně kněžského pro dluh}marginální přípisek mladší rukou K tomu úsudkem odpoviedá se, poněvadž obstavenie klisny, jenž nenie věc duchovnie neb kostelnie, jakož jsú kalichové, ornáti ani jiné k tomu podobné, tehdy farář v té příhodě dlužen jest v světském právě odpoviedati, nebo ač farář příslušie právu duchovniemu, ale klisna, o kteréž jest zmienka, příslušie ku právu světskému neb městskému.
O slibu zproštění z obstavenie
Jeden měštěnín pozval sedláka ze vsi do domu svého pod takovýmto slibem: Bude li v městě obstaven, že jej chce toho zprostiti bez jeho
