jest špalek na lóži a kóžka kozlečie u hlavy jeho. 1 Rg19,17 I řekl jest Saul k Mikol: Proč si mě tak oklamala a pustilas nepřietele mého, aby utekl? I odpověďala jest Mikol k Saulovi: Neb on mluvil mi jest: Pusť mě, jinak zabiem tě. 1 Rg19,18 A David utek zproštěn jest i přišel jest k Samuelovi do Ramata a zvěstoval jest jemu všecky věci, které bieše jemu učinil Saul. I odešla sta on a Samuel a bydlila sta v Nahiot. 1 Rg19,19 Tehdy vzkázáno jest Saulovi od pravitelóv: Aj David v Nahiot v Ramata. 1 Rg19,20 Tehdy poslal jest Saul katy, aby polapili Davida. Kteřížto když sú uzřeli zástup prorokóv prorokujících a Samuele stojiece nad ními, stal se jest také v ních duch Páně i počeli sú prorokovati také oní. 1 Rg19,21 To když vzkázáno jest Saulovi, poslal jest jiné posly a prorokovali sú i oní. A opět Saul poslal jest posly třetie, jenž i oní prorokovali sú. A rozhněvav se hněvivostí Saul, 1 Rg19,22 odšel jest také sám do Ramata a přišel jest až k cisterně veliké, ješto jest v Sochot, i otázal se jest a řekl: V kterém miestě jsú Samuel a David? I řečeno jest jemu: Aj v Nahiot jsú v Ramata. 1 Rg19,23 I odšel jest do Nahiot Ramata. I stal se jest i nad ním duch boží a chodieše jda a prorokováše, až jest přišel do Nahiot v Ramata. 1 Rg19,24 A svlekl jest také on rúcho své a prorokoval jest s jinými před Samuelem a prorokoval jest jsa náh celý den ten i noc. Protož i příslovie vyšlo jest: Zdali i Saul mezi proroky?

XX

1 Rg20,1 I utekl jest David z Nahiot, ješto jest v Ramata, a přišed mluvil jest před Jonatú: Co sem učinil? Která jest nepravost má a který hřiech mój proti otci tvému, že hledá duše mé? 1 Rg20,2 Jenž vece jemu: Odstup to od tebe, neumřeš aniž co zajisté učiní otec mój velikého neb malého, leč prvé ukázal by mi. Nynie li tehdy zataji přede mnú otec mój řeč toliko? Nikoli toho nebude. 1 Rg20,3 I přisáhl jest opět Davidovi. A on vece: Vie zajisté otec tvój, že sem nalezl milost před očima tvýma, a die: Nevěz toho Jonatas, aby se snad nesmútil. Ovšem žív jest Pán a žíva jest duše tvá, že jedniem toliko krokem (ať tak diem) já a smrt dělíme se. 1 Rg20,4 I vece Jonatas k Davidovi: Cožkoli die mi duše tvá, učiním tobě. 1 Rg20,5 I řekl jest David k Jonatovi: Aj hod nového měsiece jest zajtra a já z óbyčeje seděti obykl sem podlé krále k jedení. Protož nech mne, ať se skryji na poli až do večera dne třetieho. 1 Rg20,6 Jestliže by vzhlédna hledal mne otec tvój, odpovieš jemu: Prosil mne David, aby šel rychle do Betléma města svého, neb oběti slavné jsú tam všem přívuzným jeho. 1 Rg20,7 Die li: Dobře, – pokoj bude slúze tvému. Pakliť se rozhněvá, věz, žeť se jest doplnila zlost jeho. 1 Rg20,8 Protož učiň milosrdenstvie proti slúze tvému, neb si v slib Páně mně slúze tvému s sebú vjíti kázal. A pakli jest na mně která nepravost, ty mě zabí a k ótci tvému nevoď mne. 1 Rg20,9 I vece Jonatas: Odstup to ode mne. Neb aniž to býti móž, bych tobě nezvěstoval, poznám li jistě doplněnu býti otce mého zlost proti tobě. 1 Rg20,10 I odpověděl jest David k Jonatovi: Kto mi vzkáže, odpovie li co snad tobě otec tvój tvrdě o mně? 1 Rg20,11 I vece Jonatas k Davidovi: Poď a vynděme na pole. A když sta vyšla oba na pole, 1 Rg20,12 vece Jonatas k Davidovi: Pane bože izrahelský, doptám li se úmysla otce mého zajtra nebo po zajtřejším dni a něco by dobrého bylo na Davida a ne ihned pošli k tobě a známo tobě neučiním, 1 Rg20,13 to učiň bóh Jonatovi a to rozmnož. Pakli by trvala otce mého zlost proti tobě, otevru ucho tvé a nechám tebe, aby šel u pokoji, a buď Pán s tebú, jakož jest byl s otcem mým. 1 Rg20,14 A budu li žív, učiníš mi milosrdenstvie Páně. Pakli umru, 1 Rg20,15 neodejmeš milosrdenstvie tvého ot domu mého až na věky, pakli neučiním. Když vykoření Pán nepřátely Davidovy jednoho každého z země, vyvrz Jonatu z domu jeho a požádav Pán z ruky nepřátel Davida. 1 Rg20,16 Tehdy učinil jest Jonatas slib s domem Davidovým. 1 Rg20,17 A přidal jest Jonatas přisahati Davidovi, protože by miloval jeho, neb jako duši svú milováše jej. 1 Rg20,18 A řekl jest k němu Jonatas: Zajtra hod obnovenie měsiece jest a budeš hledán, 1 Rg20,19 neb hledáno bude seděnie tvé až po zajtřejšiem dni. Protož sstúpíš spěšně a přijdeš na miesto, kdež se tajiti máš, v den, který dělati slušie, i sedeš podlé kamene, jemužto jméno jest Ezel. 1 Rg20,20 A já tři střely pustím podlé něho a střéleti budu jako pokúšeje sebe k cíli. 1 Rg20,21 Pošli také i pacholka řka jemu: Jdi a přines mi střely. 1 Rg20,22 Diem li pacholku: Aj střely před tebú jsú, zdvihni je, – ty příď ke mně, neb pokoj tobě jest a nic nenie zlého, žívť jest Pán. Pakli takto mluviti budu pacholku: Aj střely za tebú jsú, – jdi, neb tě jest poslal Pán. 1 Rg20,23 A o slovu, kteréž smy mluvila já a ty, buď Pán mezi mnú a tebú až na věky. 1 Rg20,24 Tehdy skryl se jest David na poli i přišly sú hodovánie obnovenie měsiece. I sedl jest král k jedení