daného obecně a jim ukázaného. Protož dále die: „Ve všech, kteréž biechu slyšeli, jakož řečeno jest k nim.“
[Kázaní svatého Bedy na též evangelium]text doplněný editorem[116]nadpis doplněn z edice
Když narodil se v Betlémě Spasitel, Syn boží, jakožto řeč čtenie svatého svědčí, pastuškám, kteříž v té krajině biechu, nespiece a střehúce bedlivě nad svým stádem, anjel boží s velikú světlostí ukázal se a vyšlé světu slunce spravedlnosti ne toliko nebeských řečí hlasem, ale také bleskem božské světlosti dovedl jest. Neb nikdy nenalézáme ve všem řádu Starého zákona, by anjelé tak pilně otcóm svatým v světlosti ukazovali se. Ale toto zvláštnie osviecenie právě dnešniemu času zachováno jest, neb vyšlo jest v temnostech světlo těm, jenž sú pravého srdce, milosrdný, lítostivý a spravedlivý Pán Bóh. Avšak aby jednoho anjela nezdálo se malé svědectvie a potvrzenie, když jeden anjel posvátnost nového narozenie vypravil jest, ihned množstvie nebeských zástupóv přibylo jest, kteréž by chválu Bohu zpievaly a pokoj spolu lidem zvěstovaly. A v tom zjevně se ukazuje, že skrze toho narozenie lidé ku pokoji jedné viery, naděje i milovánie lásky a také k slávě božské slávy mají obráceni býti. I znamenají duchovně tuto pastýři tito stád svých učitele a správce věrných duší. Noc, v kterúž nespali sú, střehúc stád svých, nebezpečnosti všelikých pokušení ukazuje, od kterýchžto sebe i svých poddaných všichni, jenž dokonale bdie, ostřéhati nepřestávají.
A dobře v narození Páně pastušky nad stádem svým bděly sú. Neb zajisté ten se bieše narodil, jenž die: „Já sem pastýř dobrý. Pastýř život svój dává za ovce své.“ Ale i čas nastáváše, v němžto týž pastýř, svrchované dobré, poslaným na svět pastýřóm své ovce poručil jest, kteréžto dalece a široce jsúce, rozehnány a rozplašeny biechu, aby je na pastvy vždycky zelené nebeského života odvolal. Z kterýchžto prvniemu po sobě pastýři přikázal jest, řka:
