škřehot zubóv pro náramnú bolest. Neb obé bude na zatracených po súdném dni, kdyžto tělo s duší bude sjednáno a poslán bude cělý člověk i s týmiž údy do horúcieho pekla. Protož potřěbie sě za to Bohu modliti, aby nám dal tak býti bedlivu nad našimi smysly, abychom jim dávali pokrm v čas svój, to jest abychom je všěcky obrátili k službě jeho, a tak došli věčného blahoslavenstvie etc.
O svatém Tomáši kázanie apoštolu
Čtenie Jan, 20. kapitola
Tomáš, jeden ze dvanásti, jenž slove Didymus, nebieše s nimi etc.
Toto čtenie píše sv. Jan, 20. kapitola. V němžto popisuje najprvé svatého Tomášě pochybovánie a nedověřenie o vzkřiešení pána našeho Jezukrista. Druhé, milostivé pána Krista naučenie, kteréžto dal svatému Tomášovi, aby uvěřil právě o jeho vzkřiešení. Třetie, veliká naděje všěm nám dána bývá od pána Krista, ješto sme očitě neviděli pána Krista na tomto světě chodiece ani slýchali kážiece, ani vídali, ani slýchali jeho mluviece po jeho vzkřiešení, avšak věříme bez pochyby, že sě narodil z Marie Panny, že kázal, že divy činil, že umučen, ukřižován i umřěl a třetí den po smrti vstal z mrtvých k věčnému životu. Protož nám tuto slíbeno bývá blahoslavenstvie věčné, ač v té vieřě setrváme, činiece skutky, ještoť k té vieřě příslušějí, neb viera bez skutkóv mrtvá jest jakožto tělo bez dušě. Svědčí to svatý Jakub. A o těch třech kusiech uslyšíte, dá li Bóh, napořád. O prvniem die takto: „V ten čas,“ to jest na den vzkřéšenie pána Krista, když učedlníci byli zavřěli sě v tom domu, v němž byli večeřeli poslední večeři s pánem a s mistrem svým a přijímali z rukú jeho tělo jeho a krev jeho pod zpósobami chleba a vína. Do toho domu k večeru všel Ježíš zavřěnými dveřmi a řekl jim: „Pokoj vám,“ a ukázal jim rucě a bok i nozě, aby poznali, že on jest vstal z mrtvých, jenž jest pněl před tiem třetí den na kříži a ty rány trpěl pro náše
