slova věčného, nestvořeného Syna božieho.
A dále čtenie ukazuje nám, kterak jest to slovo mocné. O němž Písmo die: „Pane Bože, všemohúcí slovo tvé vyšlo jest z stolice tvé božské jako silný výbojník, aby přemohlo královstvie pokryté.“ To slovo všemohúcie jestiť Syn boží, jenž jest vyšlo z stolice božské, totíš od Boha otce od věčnosti rodí se. A vyšlo jest na svět skrze vtělenie, aby přemohlo a zkazilo královstvie pokryté v nás, jenž jest vzděláno skrze hřiech v nás od ďábla, a zdělalo své královstvie božské. A to slovo tak jest mocné, jako die čtenie, že všecko skrze něho učiněno jest. A to proti těm, ješto sú blúdili, řkúce, by Syn boží byl stvořenie, protože se rodí od otce. Ale teď die čtenie, že jest Stvořitel, že všecky věci sú učiněny skrze něho. Ale domněl by se někto, že Duch svatý jest stvořenie. Poněvadž všecky věci učiněny sú skrze něho, totíš slovo jeho, tehdy Duch svatý také jest učiněn skrze slovo jeho. Tu rozuměj, že čtenie miení všecky věci stvořené, kteréž zevnitřnie, kromě božstvie. Ale v božství, že sú osoby sobě vnitřnie jednostajného božstvie, protož nejsú stvořenie, ale Stvořitel otec i syn i Duch svatý rovně v božství. Ale že čtenie die: „Všecky věci skrze něho učiněny sú,“ totíš skrze syna, věci vysoké, nízké a najnižšie, to najmenší červek. A že lidi přirovnává k červkóm a k hadóm pro smrtedlnost a porušenie těla. Ale že sú učiněni skrze to mocné slovo, mohú opraveni býti tiem slovem a vysoko zděláni podobně k těm vysokým anjelóm. A že všecky věci jedovaté sú stvořeny skrze to slovo a jsú v sobě dobré, neb nejsú hřiech a stojé v svém řádu od Boha ustaveném. Ale řekl by někto: „Pročež ty věci lidem překážejí?“ Proto, aby byla potřiena nášě pýcha, že malé věci nemóžem se obrániti, a pak chcem veliké věci přemoci.
Dále die čtenie: „A bez něho učiněno jest nic,“ to jest hřiech, jenž nenie nic u milosti boží, jejž lidé činiec, vytrhují se z řádu stvořenie jiného. Neb všecko stvořenie stojí v svém řádu, kterýž mu jest Bóh ustavil, a poslúcháť
