nehledali hřéchóv vašich utiekati, když již neslušie choditi. Protož ten čas, v němžto utiekati neslušie, tať hodina jest našeho umřěnie. A protož nám slušie vždy patřiti a toto napomínanie našeho vykupitele před očima mysli našie předkládati, jenž die: ‚Bděte!‘ Neb neviete dne ani hodiny.“ Toť řěč svatého Řehoře.
Kázanie na svatého Ondřeje, Matúš, 4. kapitola
Chodě Ježíš podlé mořě galilejského, viděl dva bratry, Šimona, jenž slove Petr, a Ondřěje, bratra jeho etc.
Toto čtenie píše sv. Matúš, 4. kapitola. A čteme je jako dnešní den, pamatujíce svatého Ondřěje smrt slavnú, jížto, tento porušilý život dokonav, počal věčný, v němž jest a bude na věky. A protož slušie znamenati, že v tomto čtení najprvé jest ukázána veliká péčě pána našeho Jezukrista, kterúž měl o spasení lidu svého, tak že ráčil pracovati, choditi. A to sě znamená v tom, že die: „Chodě Ježíš podlé moře galilejského.“ Druhé pokládá sě spatrovánie pána našeho Krista, že vidí i spatruje nášě skutky, řěči i myšlenie. A to sě znamená v tom, že die: „Viděl dva bratry, Šimona, jenž slove Petr, a Ondřěje, bratra jeho, púštějíce sieti do mořě.“ O tom Jeremiáš prorok die, 13. kapitola: „Jeho oči otevřeny sú na všěcky cěsty synóv Adamových, aby oddal každému podlé cěst jeho a podlé ovocě nálezkóv jeho.“ O tom také die Písmo, Ecclesiasticicizojazyčný text, 23. kapitola: „Oči Páně mnohem světlejšie sú nad slunce, opatrujíce všěcky cěsty lidské i hlubokost propasti, a lidská srdce spatruje po skrytých stranách. Neb pánu tomu dřieve, nežli sě stanú, známy sú všěcky věci, též i po učinění vidí všěcky.“ Třetie v tomto čtení pokládá pána Krista divné povolánie a přitaženie k sobě, k svým úřadóm, k životu kajíciemu a k životu věčnému. A to sě znamená, když die: „A povolal jich.“ Čtvrté oznamuje sě v tomto čtení, že kteříž sú povoláni právě od Krista, mají všěcky věci opustiti a jeho následovati. A toť sě miení, když die: „A inhed, opustivše sieti i lodí, následovali sú jeho.“ Ale těm, ješto netbají povolánie božieho, pokládá Izaiáš pokutu, 65. kapitola:
