Na svatú Alžbětu toto čtenie
V ten čas popatřiv Ježíš, uzřě ty bohaté, ješto metáchu dary své v pokladnici. Uzřě pak i jednu vdovu chudičkú, ana púštie dva šarty měděná. I řekl jest: „Věru pravi vám, že vdova tato chudá viece nežli všichni vložila jest. Neb všichni tito z toho, což jim zbývá, pustili sú dary božie. Ale tato z toho, ješto sě jí nedostává, všecko to, čím měla živa býti, pustila.“
Toto čtenie píše svatý Lukáš v 21. A což v něm psáno jest, dálo sě v úterý po Květné neděli, jakož píše mistr Sighardus v své kronice. Neb když pán Kristus káral zákonníky lakomé, kteříž zžierali domy vdovské, zkládajíce modlitbu dlúhú. A že oni vezmú větčie zatracenie, jakož píše sv. Lukáš v 20. kapitole. Tehdy hledě po chrámu, viděl, ano rozliční lidé kladú dary své do slúpu anebo škříně k tomu připravené, aby v ni kladli, ktož by milost měli, pomoc svú, aby střechy chrámové i jiné potřebné věci byly opraveny. A tu viděl, ano jedna chudičká vdova vložila dva šarty. A toť miení sv. Lukáš a řka: „Popatřiv Ježíš, uzřěl je, kteříž kladiechu dary své do pokladnice.“ Tuto slušie věděti, že pán Kristus patřil jest ne proto, aby zvěděl to, což jest dřéve nevěděl, poněvadž jest všecko věděl od věčnosti podlé božstvie a od počátka svého člověčenstvie, ale aby ukázal jiným pravdu svého člověčenstvie, poněvadž jest hleděl jako člověk a viděl jako člověk. A tak i jiných smyslóv požíval jakožto člověk. A také, aby ukázal, což vidí, a netreskce, že to dobré jest. A tak máme, že opravovati střěchy potřebné kostelnie dobré jest, ktož to dobrým úmyslem činí, aby sě tu lidé sešli pro slovo božie, aby na ně déšť nešel aneb snieh. A die „do pokladnice“, to jest do slúpu anebo škříně. Řěkové té schráně řiekají gazofilaciumcizojazyčný text, to jest peněz schovánie. Neb gazacizojazyčný text oni nazývají peniezě a filaxecizojazyčný text schovánie, neb v tej škříni schováni byli peniezi k rozličným chrámovým potřěbám.
