odvrhúce žádosti tělesné, vší žádosti mysli své až do svrchnieho Betléma, totíš do domu ne rukú udělaného, ale věčného v nebesiech. A pamatujmež milujíce, že „slovo tělo učiněno jest“. A tak tělem vstúpil jest, kdežto na pravici Boha otce sedí. Do toho města snažností všeliké ctnosti následujmež ho a snadným tresktáním srdce i těla pósobmež to, abychom toho, jehož oni v jesličkách viděli sú plačícieho, my na stolici otcově zaslúžili viděti na věky kralujícieho. Amen.
Evangelium na den Božího narození na veliké mši svatého Jana v první kapitole
Na počátku bieše slovo a slovo bieše u Boha a Bóh bieše slovo.
To svaté čtenie ukazuje nám troje narozenie pána Jezukrista. Jedno věčné, kterak [se]text doplněný editorem věčně rodí od otce od věčnosti, a to v tom, kdyžto die: „Na počátku bieše slovo.“ Druhé narozenie časné z života Panny Marie na svět. A to se tu miení, když die: „Slovo tělo učiněno jest.“ Třetie duchovnie, kterak se rodí v srdcéch věrných a v dušech svatých, a to se v tom miení, když die: „Slovo, tělo učiněno jest.“ Třetie učiněno jest duchovnie a přebývati bude v nás. A také o trojí věci zmienku činí čtenie: o slovu, o životu, o světlu.
Přistupmež k prvniemu narození pána Jezukrista, jímžto se rodí od věčnosti. To nám čtenie ukazuje, když die: „Na počátku bieše slovo.“ Skrze počátek miení se Bóh otec a skrze slovo miení se Syn boží. Tehdy v tom počátku jest Bohu otci to slovo věčné, nestvořené a rodí se z něho od věčnosti jakožto světlo od slunce. Ačkolivěk světlo od slunce pocházie sem na svět a osvěcuje tento svět, avšak vždy táž světlost slunci zuostává na nebi. Též k tomu podobně, ale nepřirovnávaje, o té věčné světlosti, o Synu božiem, kterak se rodí od otce a pocházie k nám a nás osvěcuje, avšak vždy v otci přebývá a otec v něm. Jakož sám die o tom to věčné slovo, pán Ježíš: „Já přebývám v otci mém a otec ve mně.“ A to jest to rozenie věčné a svrchované Boha z Boha a světlo z světla od věčnosti, že ižádný jazyk
