dřieve řečené proroctvie. A také aby dán byl příklad dokonalé pokory, jížto počal jest Spasitel ot narozenie a vedl jest ji ústavně až do smrti. Tuto die Beda: „Ten, jenž na pravici sedí v hostinném domu miesta potřebuje, aby nám v domu otce svého mnohé připravil přiebytky.“ A v tvrdých jeslech súžený vzdržien bývá, jemužto nebe stolice jest, aby nás po nebeských radostech rozšířil. Ten, jenž jest chléb anjelský, v jeslech položen bývá, aby nás tělem a krví svú vykúpil.“ Mistr Cyrillus die: „Protož v jeslech v miestě obecniem položen bývá, aby všichni lidi, jenž život hovadný proměnie, k duchovniemu pokrmu přivedl, aby ne seno, totíš tělesné žádosti, ale chléb nebeský lačněli“ etc.
Lekcí z téhož kázanie
Slyšte synové světla, vyvolení v královstvie božie. Bratřie najmilejší, slyšte a veselte se v Bohu spravedliví, aby vás upřiemných mohlo ctíti spoluchválenie! Slyšte, co znáte, rozpomeňte se, co ste slyšeli, milujte, co věříte, kažte, co milujete! Jakožto na každé léto světíte tento slavný den, tak dni tomuto podobného čekajte kázanie. Narodil se jest Kristus, Bóh z otce, člověk z mateře, z otcovy nesmrtedlnosti, z mateřina panenstvie. Narodil se z otce bez mateře, z mateře bez otce, z otce bez času, z mateře bez semene, z otce počátek života, z mateře konec smrti, z otce zřiedě každý den, z mateře posvěcuje toho dne. Před sebú zajisté poslal jest člověka Jana, kterýž tehdy se jest narodil, když dne počíná ubývati. A narodil se jest on, totíš Syn boží, když dne počíná přibývati, aby znamenitě se ukázalo, což die týž svatý Jan: „Jemu potřebie jest rósti, ale mně potřebie jest ubývati.“ Máť zajisté přirozenie lidské v sobě hynúti, ale v Kristovi prospievati, aby ktož živ jest, ne sobě živ byl, ale jemu, kterýž za všecky umřel jest a z mrtvých vstal. A řci každý z nás, což die svatý Pavel: „Živ sem já, již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“ Jemuť potřebie jest rósti, ale mně ubývati. Chvaltež jeho všickni anjelé jeho, neb váš pokrm věčný jest, věčnú milostí vás obživuje. Kristus slovo božie jest, jehožto životem anjelé živi sú, jehožto věčností vždycky živí živi sú a jehožto dobrotú vždycky blahoslavení živi sú. Tiť zajisté Boha hodně chválé a dávají chválu Bohu na výsosti. Ale my, lid jeho a ovce pastvy rukú jeho,
