„Miluješ li mě, pas ovce mé!“ A to jakožto zjevnějie odvieraje, die: „Potvrď bratří tvých.“
I stalo se jest, když odjidechu od nich anjelové do nebe, pastýři mluviechu k sobě, řkúce: „Poďmež až do Betléma a vizme to slovo, ješto se jest stalo, kteréž jest učinil Pán a ukázal nám.“ I přišli sú, chvátajíce, i nalezechu Mariji a Jozefa a nemluvňátko, položené v jeslech.“ Pastýři zajisté ti zčastnú žádostí chvátali sú viděti to, což biechu slyšeli. A že hoříce milostí, hledali sú ihned Spasitele, jehož hledáchu, nalézti zaslúžili sú. Ale pastýři rozumných stád a všichni věrní kterakú pilností mysli své hledati mají Pána našeho, narozeného Ježíše Krista, řečmi spolu i skutky, tito pastýři ukázali sú, řkúce: „Poďme až do Betléma a uzříme to slovo, ješto se jest stalo.“ A protož poďmež i my, bratřie najmilejší, až do Betléma, města Davidova, a pamatujme, milujíc a ctiec, že v něm slovo, totíš věrné, učiněno jest, a tak jeho vtělenie hodné poctivosti slavme. Poďmež tehda, odvrhúce žádosti tělesné, vší žádosti mysli své až do svrchnieho Betléma, totíš do domu ne rukú udělaného, ale věčného v nebesiech. A pamatujmež milujíce, že „slovo tělo učiněno jest“. A tak tělem vstúpil jest, kdežto na pravici Boha otce sedí. Do toho města snažností všeliké ctnosti následujmež ho a snadným tresktáním srdce i těla pósobmež to, abychom toho, jehož oni v jesličkách viděli sú plačícieho, my na stolici otcově zaslúžili viděti na věky kralujícieho. Amen.
Evangelium na den Božího narození na veliké mši svatého Jana v první kapitole
Na počátku bieše slovo a slovo bieše u Boha a Bóh bieše slovo.
To svaté čtenie ukazuje nám troje narozenie pána Jezukrista. Jedno věčné, kterak [se]text doplněný editorem věčně rodí od otce od věčnosti, a to v tom, kdyžto die: „Na počátku bieše slovo.“ Druhé narozenie časné z života Panny Marie na svět. A to se tu miení, když die: „Slovo tělo učiněno jest.“ Třetie duchovnie, kterak se rodí v srdcéch věrných a v dušech
