přěčisté narozenie překážky netrpělo v přijetí našeho člověčenstvie, všěchny ty hřéšníky zúfalé smrtí náhlú uhasil jest, aby sě naplnila řěč Davidova: „V hodinu jitřní zabil sem všěchny hřéšníky země.“ A tak z toho máš, že jakež dobrým narozenie Kristovo bylo jest k radosti a k spasení, též zlým bylo jest k neopatrné a k věčné smrti. Ktož tehdy chce z nás osviecen býti, povolajž k světlosti dnešní den narozenie a řka s Davidem: „Pane Bože mój, osvěť temnosti mé!“ Ale že vykládanie řěči božie osvěcuje na duši a rozom dává maličkým, protož slyšme nábožně slovo božie, abychom skrze slovo jeho na duši mohli osvieceni býti etc.
Kázanie na prvé mši
Lucecizojazyčný text, 2. kapitola
V těch dnech vyšlo jest vyrčenie od ciesařě Augusta, aby byl popsán vešken svět. Toto popsánie prvnie stalo sě jest od vládařě syrského Cyrina. I šli sú všichni, aby sě přiznali, každý do svého města. I vstúpi Jozef od Galilé, z města Nazareta do židovského města Davidova, jenž slove Betlém, protože bieše z domu a z čeledi Davidovy, aby sě přiznal, s Marijí, sobě oddanú ženú, těhotnú. I stalo sě jest, když tu biešta, naplnichu sě dnové, aby porodila. I porodi syna svého prvorozeného. A plénkami jej obinu a položi jej v jesličky, neb nebieše jemu miesto v obecnici. A pastuchy biechu v též vlasti, bdiece a ostřéhajíce bdění noci nad stádem svým. A aj, anjel boží stal podlé nich a světlost božie obklíčila je. I báchu sě bázní velikú. I vece jim anjel: „Neroďte sě báti! Neb aj, zvěstuji vám radost velikú, jenž bude všemu světu, neb narodil sě nám dnes Spasitel, jenž jest Kristus pán, v městě Davidově. A toť vám znamenie: naleznete děťátko, plénkami obalené a položené v jeslech.“ A v náhle sta sě s anjelem množstvie
