Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<530531532533534535536537538>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[534]číslo strany tiskudu. nom. akk. neutr. fem. stč. dobřiej, z pův. dobrê-ji, srov. I. str. 557, – pěší, z pův. pêši-ji, srov. t.;

du. gen. lok. stč. dobrú, pěšú, z pův. -ú-jú, srov. I. str. 558;

plur. nom. masc. dobří, pěší, způv. -i-ji, srov. I. str. 557:

plur. nom. akk. neutr. dobrá, z pův. dobra-ja, – stč. pěšie ze staršího pěšá, a to z pův. pêša-ja, srov. I. str. 555;

plur. akk. masc. a nom. akk. fem. dobré, z dobry-jê (za stsl. -y-ję), srov. I. str. 558, – stč. pěšie, z pêšê-jê (za stsl. -ę-ję), srov. t. 557;

plur. gen. masc. neutr. fem. dobrých, z pův. dobrъ-jichъ, srov. I. str. 559, – pěších, z pův. pêšь-jichъ, srov. t. 560;

plur. instr. masc. neutr. dobrými, z pův. dobry-jimi, srov. I. str. 558, – pěšími, z pův. pêši-jimi, srov. t. 557.

Výkladem jiným než ze skloňování oboustranného je třeba vysvětlovati tvary následující:

sing. gen. masc. neutr. dobrého, pěšieho; tvar oboustranně skloněný zněl dobra-jego, pêša-jego; -aje- stahuje se v češtině v -á-, na př. v 2. os. sg. děláš z dêlaješь, stč. sááš (přehlas. sázieš nč. zúž. sazíš) ze sáaješь, part. znám ze znajemъ, srov. I. str. 555; příkladu, kde by se -aje- stahovalo v -é-, není; proto nelze také dobrého, dobrégo vyvoditi z dobra-jego, a dlužno tedy hledati výkladu jiného: tu pak nabízí se výklad pravděpodobný z analogie: -é- je do gen. dobrégo přejato analogií podle tvarů jiných, ve kterých již bylo; tvarů takových mohlo býti několik, na př. mohl to býti i sg. lok. dobrém, jestliže sám byl dříve než gen. dobrégo; zajisté byl tvarem takovým sg. nom. akk. neutr. dobré, vzniklý z pův. dobro-je v době předhistorické; a vznik novotvaru dobrégo byl pak ten: byly tvary oboustranně skloněné nom. akk. dobro-je a gen. dobra-jego; nom. akk. dobro-je stáhl se správně v dobré (jako moje v mé atd.): podle nom. akk. dobré ustrojil se pak i pro gen. analogický novotvar dobrégo; tento novotvar vyskytl a držel se vedle starého oboustranně skloněného dobra-jego; během času tvar starý vyšel z užívání, a nový dobrégo. dobrého stal se pravidlem; – a stejným způsobem vyvinulo se také pěšieho; to mohlo by se ovšem vykládati také z pěša-jeho stažením v pěšáho a přehláskou v pěšieho, změnami stejnými jako jsou v sáaješ-sááš sázieš; ale poněvadž přehláska před následující slabikou tvrdou -ho by byla neprávem a poněvadž ve tvarech souvisících gen. dobrého, dat. pěšiemu atd. jinak než analogií vykládati nelze, proto doporoučí se výklad stejný také zde; –

sing. dat. masc. neutr. dobrému, pěšiemu; tvar oboustranně skloněný zněl dobru-jemu, pěšu-jemu; -uje- stahuje se v češtině velmi zřídka; příklad trvám jediný jest v adverb. čúš, vzniklém z čuješ, kde slovo vypadlé ze své kategorie (přešlé z druhu slovesného do druhu pří[535]číslo strany tiskuslovečného)

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 18 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).