[523]číslo strany tiskusrov. ke-mně z kъ-mьnê atd. I. str. 174. Bývalé tebě, sebě změněno v tobě, sobě, s tob-, sob- podle instr. tobú, sobú.
Sing. instr. stsl. mъnoją, toboją, soboją, stč. mnú, tobú, sobú. Koncovka stsl. -oją č. -ú je patrně stejná s konc. instr. ryboją, toją č. rybú atd., a beze vší pochyby odtud přejata, srov. Brugm. II, 823. Stsl. mъn- je stejné s mьn- v dat. lok., -ъ- v něm místo -ь- assimilací k následující samohlásce široké; z mъn- nebo mьn- je pak č. mn-, jak svědčí výrazy se-mnú atp., srov. I. str. 174; tob- a sob- jest místo tov- a sov-, vyloženého nahoře v sg. gen.; žádané -v- tu změněno v -b- opět vlivem dat. lok., srov. Zubatý l. c.
Du. nom. má v češtině tvary zvláštní jen pro osobu první, vě, va, bez rozdílu rodu. Tvar vě jest = stsl. vê, s konc. jako je v nom. du. rybê, mêstê; va pak je k tomu přiděláno podle du. nom. masc. dobra, dva – V os. 2. za stsl. va bývá v češtině nom. plur. – A taktéž není v češtině dokladu pro du. akk., stsl. na (= ř. ι·ώ, pův. nō), va; v češtině bývá za to dílem akk. plur., dílem gen. du.
Du. gen. lok. psl. a stsl. naju, vaju, stč. najú, vajú atd., má koncovku -ju, jako je v du. gen. lok. skloňování zájmenného toju atp., srov. Brugm. II, 833, a
du. dat. instr. psl. a stsl. nama, vama, č. náma, váma, příponu -ma, jako je v skloňování jmenném a zájmenném, na př. rybama, têma.
Plur. nom. my, vy, psl., stsl. i č.
Tvary ty souhlasí se stprus. akk. mans, vans, jsou to tedy akkusativy vzaté za nom., a koncovka jejich -y je jako v pl. akk. chlapy z pův. -ons, srov. § 16.
Proti akk. ny jest nom. my, bývalé tu n- změněno záhy v m- podle tvarů jiných, které měly m- právem; srov. Brugm. tamt. 803, 805, 810, 811 a 814.
Plur. akk. ny, vy, psl., stsl. a stč.
Koncovka -y, = pův. -o-ns, byla právě vyložena, jsou to tedy tvary z km. no-, vo-.
Tvary nás, vás stsl. nasъ, vasъ jsou genitivy vzaté do akk.
Plur. gen. psl. a stsl. nasъ, vasъ. č. nás, vás.
Jsou z kmenů nas-, vas-, zachovaných v lat. akk. nōs, vōs a v possess. našь, vašь = nas-jь, vas-jь, a přípony pl. gen. -sъ = pův. -som, v. § 379; tedy nasъ z nas-sъ, nōs-som atd. Brugm. t. 818 a 821.
Plur. dat. psl. a stsl. namъ, vamъ. č. nám, vám.
Mají pádovou příponu pl. dat. -mъ, jako je ve sklonění jmenném a zájmenném, srov. §§ 18 a 379, a kmeny na-, va-. Stejné kmeny objevují se také v pl. instr., viz zde doleji, kdežto pl. gen. a lok. mají kmeny nas-, vas-; podle Brugm. t. 818 je to vlivem dat. instr. du. nama, vama, kdež kmeny na-, va- jsou po právu.
![[523]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00525.jpg){kind=link}
