utě[509]číslo strany tiskušenie, že sě stalo v Betlémě nynie noczy božie narozenie ML. 46ᵃ, noczy vezmu ot tebe duši tvú Alb. 77ᵇ, noczy ve sně trpěla jsem mnoho hac nocte Vít. 52ᵇ, svú duši noczy vzdáš t. 42ᵃ, mužie jenž sú k tobě noczí přišli Ol. Gen. 19, 5 (rozuměti jest hac nocte); neb sem se dopustil nocy smilstva hac nocte Otc. 169ᵇ, pověz mi cos noczy činil hac nocte t. 368ᵇ, kde noczi ostaneva Comest. 180ᵃ (rozuměti jest hac nocte), nechať mój muž noczy s tebú leží hac nocte t. 38ᵇ (též), že sem viděl noczij ve sně Trist. 178 (též), prosím vás abyste noczij se mnú měli kvas t. 323 (též), viem že jsi noczi s ním byla t. 167 (též), neb sě j’ noczy se mnú rozlúčil t. 168 (též);
po-sú-dobu, ztvrdnutím z po-śú-dobu: nyní po su dobu Kotler z ciziny nepsal ČČMus. 1892, 301 (list A. Marka dd. 7. ún. 1842), po-sou-dobu Us. v Čech. sev.-vých.; z toho vyvinulo se dial. po-svú-dobu v Nov. Benátkách (sděl. A. Vrťátka) a po-svou-dobu v Náchodsku (sděl. Ed. Kastnera), matením zájmena sú se svú a svou, o němž v. I. str. 434; pak do-súdoby, doſudoby MamA. 15ᵇ: výrazu po-sú-dobu nerozumí se, myslí se, že v něm je subst. *súdoba s předl. po-, a v tom mylném domnění pokládá se i výraz s předl. do-, do-súdoby za možný;
zimu-s': zimuſſ hieme Prešp. 156, je li to ze zimu-śu; možná totiž také, že je to výraz podle leto-s atp. utvořený;
neděli sí: třetie (t. příští syna božího církev) w ſijzz neděli bude pamatovati Štít. ř. 67ᵇ(= tuto neděli, nejblíže příští), jakož ste slyšali w ſſyz neděli ROl. 74ᵃ (= tuto neděli, právě minulou), w ſſyz neděli slyšeli ste t. 102ᵃ;
na-sí-stranu: na ſi ſtranu Pass. 313, na ſy ſtranu t. 605, král zřě na ’nu i na ſſy ſtranu AlxV. 1476, i na ſſy ſtranu i na onu Otc. 133ᵇ, bral sě na ſſij ſtranu Mart. 14ᵇ.
Krom těchto výrazů je tvar sem hledící ještě v dokladě: jemuž pán dal ſwu moc ŠtítJes. 383ᵃ. Ve ŠtítMus. je na stejném místě psáno: tu moc 160ᵃ (= ŠtítV. 332 ř. 34); jest tedy předpokládati, že ſwu = svú ve ŠtítJes. je místo śú tak, jako v dotčeném právě výraze po-svú-dobu a jako v sg. gen. psaném sweho m. seho, instr. ſwu m. śú a pl. gen. lok. ſwych m. sich, o kterýchžto zvláštnostech viz zde na svých místech doleji.
421. Sing. gen. (akk.) masc. neutr.
seho, stsl. sego: ľuda zzeho neb onoho AlxH. 3, 39, zeho světa t. 6, 14, zzeho swěta Jid. 7, zzeho JidDrk. 28 (kontext porušen), sbožie onoho i zeho AlxB. 5, 16, ſeho světa Rúd. 16ᵃ, světa ſeho t. 20ᵃ, aby (s) ſwyeta ſſeho požřěl tě Marg. 391, ſeho protivníka t. 208, volte ſeho neb onoho Hrad. 15ᵇ, ſeho světa AlxV. 67, světa ſeho t. 127, t. 904, t. 2386, ſſeho světa t. 739, Seho kóň po sobě vleče t. 1760, ſeho i onoho Štít. uč. 97ᵃ,
![[509]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00511.jpg){kind=link}
