[511]číslo strany tiskusijemь m. sьjemь: na siem světě Cant. Záv. Třeb. 22 (Feif. sěm), w ſymz roku KolČČ. 136ᵇ (1551).
Sing. dat. lok. fem.
sí, shodné se stsl. si ve výraze sinošti. hac nocte Mikl. III² 53 a Lex. a obsažené ve stejném českém sí noci; ale v češtině plné sí-noci se nezachovalo, nýbrž jen skleslé a ustrnulé s’ noci, s’ nóci atd., jakož i stsl. si-nošti časem se oslabilo v sь-nošti; doklady: Snoczy jest s tobú večeřal Hrad. 55ᵇ, Snoczy všichni učenníci zaběhú ot krále svého t. 56ᵃ, ſnoczy s’ vína dosti měla Hod. 85ᵃ, ſnoczi noctico Prešp. 162, ſnoczy noctico Rozk. 286, ſnoczy nocte hac Nom. 70ᵇ, ſ noczy jsem vám pověděl PassKlem. 149ᵇ, ſ nóci HusPost. 63ᵇ, toť se kněz ſnocy opil ChelčSíť. 166ᵃ, Snuocy sem vám pověděl Pass. 366, jenžto jest ſnuocy vjěl do tohoto města t. 369, Snuoczy ostala jej studenice EvSeitst. Jan. 4, 52, že sem w-ſnuoczy přijel Třeb. Hist. nova 16. febr. 1463 (přidána předložka v-), dobře sem vám ſnuczy pověděl t. j. s’ nůci OpMus. 22ᵃ;
siej, jako sg. dat. lok. jiej, srov. § 379: Syey radosti koncě nenie Hrad. 123ᵃ, na ſ(yey) tistě Mast. lᵇ (v rkp. nejasno); – z toho sklesnutím jotace séj: w ſey zemi Trist. kap. 15.
Rosa zaznamenal rčení: včera o sj chvíli, nebo jen: včera o sj Jg., jako již neužívaná za jeho doby; tu může býti sí staré, anebo také ze siej vzniklé.
423. Sing. instr. masc. neutr. sím, stsl. simь: zim králem t. j. s-sím AlxH. 7, 8, aby se živiti mohli y ſym y onyem Štít. uč. 5ᵇ, jenž przed ſym cťen byl ante tempus Ol. Sap. 14, 20, nedávno przed ſym t. Sap. 15, 8, v listech przed ſym od nás daných Lún. 1. ops. XV stol., przedſym v malých dnech GestaKl. 116, GestaMus. 53ᵇ, což sú koli před symz jměli Baw. 183, před sím Ms. Jg.; jakož sme przed ſyemz vyslali spoluradné naše m. před-símž KolAO. 11ᵃ (1505), buď novotvar podle tiem, anebo odchylka pisecká. – Fem. śú, siú, sí (stsl. *seją, nedoloženo): (črt) ſy i onú věcí člověka pokúšie Štít. uč. 108ᵇ, ſy (opravou) i onú lstí Otc. 4ᵇ, řečí ſy i onú t. 486ᵇ. – Staré śú zmateno se svú, jako v sg. akk. fem. a j.: (otec dceru) milováše ſwu silú, jakžto právem bylo z čina, neb mu bieše dci jediná Kat. 6; což kto najviec miluje, to má jako za buoh, neb to ctí ſwu milostí, jíž by měl ctíti samého boha ŠtítMus. 141ᵇ (= ŠtítV. 294); smysl v dokladech těchto jest patrně: tou silou, tou milostí, a psané ſwu je tedy ze śú.
424. Du. nom. akk. nemají v češtině dokladů, a rovněž tak ne ve starších textech stsl.; čekali bychom tvary souhlasící se vz. j(ь) atd. – Taktéž nedoloženy jsou v češtině gen. lok.; podle stsl. seju a podle č. vzoru j(ь) čekali bychom śú atd. – Dat. instr. sima, stsl. sima: dokončav to zzyma (dvěma zrádcěma) AlxBM. 2, 10.
![[511]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00513.jpg){kind=link}