nebývá;[474]číslo strany tiskuň'ho: aby mohl donho (t. do města) vjíti Štít. ř. 141ᵇ, dělník nanhozto požehral pán té vinnicě t. 110ᵃ do ňho (t. do domu) Pam. 3, 103; dosud dial.: u ňho, na ňho, bedle ňho Kotsm. 11 a 25 (doudl.), za ňho, jno ňho, do ňho, na ňho BartD. 27 (záhor.), t. 32 (pomor.), t. 75 (val.) za ňho Suš. 112, o ňho t. 121, na ňho t. 220, do ňho Hatt. slc. 93, za ňho, o ňho, na ňho, po ňho Duš. 424–420 (slc); v nář. laš. změněno ňho místy v ňo: za ňo, na ňo, pro ňo (masc.) BartD. 119.
Ze j'ho jest odsutím dalším ho, srov. I. str. 539. Na př. an ho mečem protče Jid. 100, kak ho syn t. 14, že pět měsiec ho neviziu LMar. 31. do města ho nepustichu DalC. 58, přitovařišmy ho k sobě Hrad. 2ᵇ tuť vám ho vedu Pass. 200 atd., dosud Us. Z toho dial. zdlouž. hó BartD. 85 (stjick.).
Přízvuk časem se změnil, jak viděti na nč. jeho proti stč. jegò, jehò; tvar jeho vedle jehò předpokládati dlužno již pro dobu stč., žádáť ho stč. jeh' mně geh vlastniej mateři Pass. 244, které jen z jeho snadně si vysvětlíme.
Tvary tuto vyložené jeho atd. jsou vlastně genitivy, ale berou se též za akk., jeho atd. jest = gen. eius, a také akk. eum a mnohdy též id. Když pak jeho znamenalo eius a vedle toho též eum, přidala analogie také tvarům vlastně akkusativním jej, ňej atd. spolu význam genitivní. Na př. z ňej, do ňej, od ňej, bez ňej atd. Us., u ňej Kotsm. 24 (doudl.). vyšlo mračínko bude z něj pršet Erb. pís. 213, neboj se jé (jej, m. gen. ho) BartD. 2, 172 (han.), místo ňé (též) t., všeci z ňé měli radost Duš. 424 (han.). V Krist. 42ᵇ psáno: okolo nye (t. Krista); omylem. V jazyku spisovném svádí tato analogie druhdy k chybnému doň m. do-ňeho (ň jest akk., do pak pojí se jen s gen.); na př. ješto se doň nadál Pal. 4, 181, všecky nešlechetnosti doň sčítaje t. 256, některá jednání nepojata doň (do zápisu) t. 5, 2, 437.
V nč. usu spisovném jsou z hojných těchto tvarů v obyčeji jenom jeho, ňeho v platnosti gen., a ň, jej, ňej (někdy), jeho, ňeho, ho v platnosti akk.
Gen. má také význam possessivní. V tom významu bývá v stč. tvar plný jeho, na př. yeho tělo Pass. 310 atd., a někdy také tvar kratší j'ho, ho: by gho dušě nešla tady anima eius ApŠ. 50, gho daři svD. 88, po yho smrti Hrad. 23ᵇ, ktož gho wiery jest neslíbil KatBrn. 13. počnúc ot Přemysla krále kak ho syn kak vnuk na mále sě jsú zbyli na sem světě (ho syn = filius eins) Jid. 14, jímž sě mysl ho nic nezkruti AlxB. 3, 24, kak ho (t. Aristotelova) múdrost povýšena AlxV. 324, ho (měsíce) světlost t. 2351. Již v stč. je tu vedle řídkých výjimek pravidlem tvar plný, v nář. pak nových vládne to pravidlo bez výjimky.
O rozdílech v akk. jeho, jej atd. uvažují theoretikové. Philomates chce, aby ho bylo bráno za akk. vůbec, jej za akk. neživotných; Blah. 94[475]číslo strany tiskutomu
![[474]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00476.jpg){kind=link}
![[475]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00477.jpg){kind=link}