[425]číslo strany tiskunáležité: sg. nom. kniežě, akk. kniežě, gen. kniežěte atd.; ale později béře se ve významu princeps a za masc., a tu vstupuje pak také genitiv do funkce akkusativní. Přechod od způsobu staršího k novému a kolísání mezi oběma trvá dlouho. Na př. Háj. píše: každé knijže Cžeſký 83ᵃ, kdež první adjektivum je neutr., druhé masc.; aby sobě giného knijže zvolili 31ᵇ, zdvihají mrtvého knijže 152ᵃ, kdež akkusativ substantiva kníže je starý, a příslušný akkusativ jiného a dobrého nový (genitivní): podobné kolísání jest ve VelKal: knijže Cžeſké 241 a j. a knijže Litewſký t. 111 atd.; v bibli Br. jest akk. starý: na knjže Ezech 12, 10, pošle jim Spasitele a knjže Isa. 19, 20 atd.; ŽerKat. píše: (Maximilian) má za kníže vyhlášen býti 193, nč. za knížete; a dosud vyskýtají se archaismy toho způsobu v jazyku knižném.
Subst. kníže, knížete bylo bezpochyby příčinou, že jména významem blízká a tedy sdružená hrabě, markrabě, lankrabě, falckrabě, purkrabě přijala sklonění toto, o čemž v. § 230; sklonění jejich náležité je podle vzoru sudí.
Subst. baše, paše, -ša má sklonění náležité podle vz. panošě a je o tom řeč v § 198. Ale přejímá se také sem a jest: paša, pašete, plur. pašata atd. (s významem opovržlivým) Us., baſſata BílD. 451, třidceti baſſát Heck. 2, 431.
Místy říká se také soudce gen. -ete (podle V. Duška, u Berouna).
Substantiva -ęt bývají také příjmeními, na př. Dítě, Húsě nč. House atp. Skloňují se tu jako ve významu appellativním: sg. nom. Jakub dijtie KolČČ. 413ᵇ (1566), gen. manželka Jakuba ditiete t., dat. Jakubowi ditieti manželu svému t., Jiřímu Síněti TomP. 4, 8, lok. po Jakubowi ditietj KolČČ. 433 (1575). V dat. lok. bývá koncovka -ovi, jako v mužsk. o-kmenech: Húsetovi Let. 559. Proti tomu ujímá se způsob novější: pan Dítě, gen. pana Dítě, dat. panu Díťovi atd. Us.
Časem vznikají anebo odjinud se sem přejímají také některá substantiva významu neživotného. Zejména: doupě, fem. vzoru dušě, a nč. neutr. doupě, -ěte Us., a podobně již v textech starších, v. § 185; – -iště stč. -išče: substantiva tohoto zakončení skloňují se podle vz. moře, ale časem přijímají gen. -ěte atd., v. § 112; – totéž jest při substantivech vejce, slunce, líce, vole, gen. -e a -ete atd., v. § týž; – varle testiculus Vel. Jg. a j.; – zemče pl. zemčata Dobr. Jg, pláně, pláňata, ovoce planého stromu Us.; – čtvrtně g. -ěte Us., čtvrtina míry nějaké, na př. hektolitru atd.; – v nář. doudl. také břímě gen. -ěte, hnízdě g. -ěte Kotsm. 22, a mor. psaní pl. psaňata Šemb. 44, psáni gen. psánětě pl. psáňata, gen. psáňat, proceství pl. procestvjata gen. procestvjat BartD. 2, 115 (han., litov.), hnízdě g. hnízděte lužě (lože) g. lužětě, srdcě g. srdcětě t. 117 (též), t. 2, 136 (han., zábř.), pole pl. polata t. 2, 136 (též), idre (jádro) gen. idrete pl. idrata t. 2, 215 (han., ivanč.).
![[425]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00427.jpg){kind=link}
![[426]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00428.jpg){kind=link}