[236]číslo strany tiskunebyl ižádný král similis Ol. 4. Reg. 23, 25, čině sě ve všem bohu rownye Hrad. 83ᵃ; na všem světě jiej nebyla rownye Kat. 8; –akk. rovňu, -iu, -i: když zmluví rownye na rowny Rožmb. 124; popad jeden každý rowni ſweho Kladr. 2. Reg. 2, 16; i světské panny bylyť by v božiem požehnání bohobojně čekajíc až by bóh i nahodil rovni k manželstvu kohož ráčí ŠtítV. 7; każdý hlédaj, aby pojal (v manželství) rovni svú t. 45; zda-li nenie zjevna zlost do závistivého, an by i sám chtěl ničemuž dobrému radějše, než by v tom měl rovni sobě t. 121; jednu řeč, jížto jedva rovni kto slýchal Trist. 1, svého rovni můžeš napomenauti Reš. Jg.; odsutím koncové samohlásky roveň: mieti rowen t. j. roveň Comest. 12ᵇ, kdyby sobě roveň miloval Biancof. Jg., jestli by se chtěl oženiti hleď sobě roveň pojíti Lomn. Jg., jeden druhému roveň hledá Přísl. Jg.; – sg. gen. rovně: nikděž jemu nenie rownye Mast. 56, ižádný věčšie (t. milosti) nemá ani jie rownye móž jmieti Modl. 10ᵃ, mluvíte že ť mi nenie rownye Kat. 24, poslové sě všady ptaly rownie (t. rovné nevěsty) jemu neznajíce t. 10; rownie jiej nikte nevídal t. 12; kto je pyšného srdce, ani by chtěl rovně jmieti ŠtítV. 120, této zvěři zlosti (dat.) nenie rovně t. 158, není rovně tobě Br. Jg., který svého rovně manem bude Pr. cís. Jg.; – sg. dat. lok. rovni: všeliký tvor vine se k své rovni Br. Jg.; – sg. instr. rovňú, -iú, -í: jako se súdí syn člověčí s svú rownij cum collega suo Ol. Job. 16, 22, syn člověčí s svau rovní Ctib. Jg.; – plur. nom. akk. rovně: když to dietě do školy dáno, nade vše své rownye prospěl Pass. 328, nad jiné své rownye prospieval t. 514, (druh) nad své rownye vždy tiehne Štít. uč. 90ᵃ, (panovníci) budú mieti rownye sobě ty některé ješto jsú zde pod nimi t. 89ᵇ, sjednal s’ je s námi rownye v nájmě Krist. 80ᵇ, budete-li chtieti našě rownye býti Ol. Gen. 34, 15, sluhy (nom.) Joab zbili sú ſwe rownie Comest. 140ᵇ, já vás učiním všechny rovné boha Trist. 62; – pl. gen. rovní: tomu nenie těžko trpěti s sebú svých rowny neb vyšších sebe Štít. uč. 89ᵇ, kto nechodí v drahém rúše podlé svých rowny t. 91ᵃ; – pl. dat. rovniem: zvěř i rohy má, jimiž rovniem svým protiví se ŠtítV. 159, prodati svým rovniem Ms. pr. cís. Jg.; – pl. lok. rovniech: na všěch rowniech Koř. 165ᵃ; pl. instr. rovněmi. – Časem vychází toto slovo z užívání; v nč. jest jenom ve rčeních: jsem tobě roveň, není mu rovně atp.; povědomí, že roveň ve rčení prvém je subst. masc. sing. nom., a že rovně ve rčení druhém je sg. gen. téhož substantiva, v jazyku již není, nýbrž jsou to výrazy skleslé a ustrnulé.
rukojmě, srov. stsl. rakoimlja, z -jьm-ja. Substantivum toto má některé zvláštnosti, které u substantiv jiných se nevyvinuly nebo neudržely; proto následuje zde přehled jeho sklonění. Sg. nom. rukojmě: rukoymie Prešp. 1157, rukoyme Diefb.; novotvar -ie, -í: rukoymije Lact. 69ᵃ, jako prwnij rukoymij byl KolA. 1511, rukogmj potřebný jest Seel. 260; – sg. akk. rukojmí, jiného rukoymi KolB. 1519, druhého rukogmi KolČČ. 66ᵃ
![[236]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00238.jpg){kind=link}