[17]číslo strany tisku17. Plur. gen. má příponu pádovou -ŏm. Ta přistupujíc ke kmenům -o a -a stahuje se s koncovkou kmenovou v -ōm, na př. ř. λύχωυ, stlat. deum atp., z pův. -o-om atd. Při kmenech jiných stahování takového není. Odtud je pak koncovka dvojí, -ōm a -ŏm, a analogií ovládá v jazycích jednotlivých tu ona, tu tato, na př. v řečtině je veskrze -ωυ z -ōm, v slovanštině pak veskrze -ъ (po souhlásce měkké -ь) z -ŏm. Srov. Osthoff v Morpholog. Untersuchungen 1, 207.
Kmeny -o mají tedy v slovanštině tvar -ъ, -ь, na př. stsl. rabъ, oračь, mêstъ, moŕь atp., č. chlap, peněz, měst, vajec atd.
Kmeny -a mají rovněž tak tvar -ъ, -ь, na př. stsl. rybъ, dušь atp., č. ryb, dúš, vládyk, panoš atd.
Kmeny -ŭ mají koncovku -ov-ъ, synovъ č. synóv atd. V té jest -ov- z koncovky kmenové -ŭ stupňované v -eu̯ = slov. -ου, jako v pl. nom. a snad přejetím z pl. nom. Koncovka -ovъ č. -óv mění se jednak v -uov, -ův, jednak v -ó, -uo, o tom viz zase I. str. 243 a 435.
Kmeny ū mají gen. -ъv-ъ, z uu̯-om, stsl. svekrъvъ, crъkъvъ (v č. příkladů jistých není).
Kmeny -ĭ mají gen. -ьj-ь, stsl. gostij, kostij, č. hostí, kostí atd. V koncovce -ьj-ь jest -ьj- z -ei̭, vzniklého stupňováním koncovky kmenové, jako v pl. nom. a snad přejetím z pl. nom.
Kmeny souhláskové mají gen. -ъ, na př. stsl. kamenъ, ramenъ, nebesъ, kurętъ, -desętъ, materъ, četyrъ, č. kamen, ramen, nebes, kuřat, -desát, mater atd.
18. Plur. dat. má v slovanštině příponu -mъ, shodnou s lit. -mus; proti ní je skr. -bhjas atd. (rozdílné m- a bh- jako nahoře v sg. instr. a j ).
Kmeny -o mají tedy dat. -omъ, stsl. rabomъ, mêstomъ, č. chlapóm, městóm atd. U kmenů měkkých jest -o přehlášeno v -e, tedy koncovka -emъ, stsl. oračemъ, moŕemъ atd.
Kmeny -a mají dat. -amъ, stsl. rybamъ, dušamъ, č. rybám atd. Koncovka -ám přejímá se odtud pak také ke kmenům jiným; o tom viz při vzorech jednotlivých.
Kmeny -ŭ měly by míti dat. -ъmъ; za to je stsl. synomъ č. synóm atd., podle o-kmenů.
Kmeny -ū zase mají koncovky -ьmъ, a -amъ, stsl. krъvьmъ, svekrьvamъ, č. krokvem a krokvám atd., podle kmenův -ĭ a -a.
Kmeny -ĭ mají tvar náležitý -ьmъ, stsl. gostьmъ, kostьmъ č. hostem, kostem atd.
Kmeny souhláskové mají tvar náležitý v stsl. poljamъ z poljan-mъ. Ostatek mají dílem tvar -ьmъ podle ĭ-kmenů, na př. stsl. kamenьmъ, ramenьmъ, slovesьmъ, kurętьmъ, materъmъ, četyrьmъ, č. mateřem, čtyřem
![[17]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00019.jpg){kind=link}
