Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<121314151617181920>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[16]číslo strany tiskuchuždьše č. chuzše atp. sem patří; -št- a -c- (z -tj-) a -š- (z -sj-) je v nich přejato z pádu jiných.

České zdloužené na př. zeměné, lidé, synové atd. mění se dialekticky v -ie,-ia (-ovie, -ovia); o tom viz při vzoru chlap § 35. Ale jindy se délka zase ztrácí a vyslovuje se na př. ob. přátele, dědkove atp. (za , -ové bylo by v této výslovnosti –í, -oví); tak mnohdy také psáno, na př. největší nepřátele BílD. 319, svatí angele VesA. 1ᵇ, všickni lide VesC. 2ᵇ, katane židovští BílQ. 2, 36, bohačowe t. 39, obrazowe t.

Neutra mají v pl. nom. tvar, který je zároveň pro pl. akk.

Jeho pádová přípona jest někdy -ə, = skr. -i, ř. -α, slov. -o, srov. I. str. 23, na př. skr. bharant-i ř. φέροντ-α z pův. bheront-ə; ale v slovanštině tvaru sem hledícího není.

Vedle toho pak jsou plur. nom. akk. neutr. s koncovkou : skr. jugā, lat. juga, got. juka, stsl. iga z jьga, mêsta, č. jha, města, moŕa přehlas. mořě, ramena, nebesa, kuřata atd. Původ tvarů těchto jest: byla

feminina významu kollektivního s konc. sg. nom. ; význam jejich byl stejný s významem pluralu, proto brala se i za plural a v té funkci se ustálila; srov. slov. bratrьja č. bratřie, vlastně sg. nom. fem. = fraternitas, ale přešlé úplně u význam plur. = fratres, a podobně sg. nom. kъnęžьja č. kněžie = sacerdotes atd. Odtud přejímala se koncovka -a, jakoby koncovka plur. nom. akk. neuter. ke kmenům jiným. Srov. Joh. Schmidt, Die Pluralbildungen der indogerm. Neutra 1889.

Plur. akk. Masc. a fem. mají pádovou příponu -ns; na př. ř. λύχοτς z λύχο-νς, got., vulfa-ns, sunu-ns, gasti-ns, stprus. deiwa-ns atd.

Kmeny -o. Tvrdé měly s touto příponou koncovku -o-ns; z té vyvinulo se do slovanštiny pravidelné -y, stsl. raby, č. chlapy atd. Kmeny měkké mají koncovku jihoslov. , stsl. oračę, ostatně , stč. oráčě, srov. I. str. 49; jihoslov. je z -je-ns (přehlas. z -jo-ns) Brugm. I, 188.

Kmeny –a. Tvrdé mají v slovanštině koncovku -y podle o-kmenův, stsl. ryby, č. ryby. Měkké mají opět a -ê, jako v masc., stsl. dušę, č. dušě atd.

Kmeny měly s příp. -ns koncovku -u-ns·, z té vyvinulo se do slovanštiny pravidelné -y, stsl. syny, č. syny atd.

Kmeny mají v stsl. tvar -ъvi, svekrьvi, podle ĭ-kmenův; v č. pak tvar -(ъ)ve, svekrve, nom. vzatý za akk.

Kmeny měly s příp. -ns koncovku -i-ns; z té vyvinulo se do slovanštiny pravidelné -i, stsl. gosti, kosti č. hosti, kosti atd.

Kmeny souhláskové mají v slovanštině tvary dílem -i, na př. stsl. kameni, dьni, materi, č. dni, podle ĭ-kmenův; dílem -e, stsl. jelene, matere v dokladech z doby pozdější, nom. vzaté za akk. Stsl. pl. akk. part. nesąštę, nesъšę a kompt. bogatêjšę jsou z kmenů -jo, -ja.

Neutra mají akk. stejný s nom.

X
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 8 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).