jest nč. krátké -om, t. j. délka, která tu bývala, zanikla docela. Na př. chlapom, vojákom, hadom, rakom, dubom chod. 41, Šemb. 17 (domažl.), Kotsm. 8 a 22 (doudl.), chłapom, dubom, obrazom BartD. 9, 17, 18 (zlin.), t. 52 (dol.), t. 82 (hran.) chłapom, dubom Btch. 264 a chrom. 266, k súsedom Suš. 95, ke kostelom t. 23, dała sem ju katom t. 90, slc. chlapom, dubom atd. Z doby starší je svědectví pro toto krácení v HrubLobk. kde se délka pilně znamenává, ale v pl. dat. psáno jen -om. Rosa pak str. 75 a 446 tvrdí, že koncovka pl. dat. pánům atp. je krátká, že se má psáti -um a nikoliv ům a že leda licencí básnickou ve verších může se bráti za dlouhou.
Sem patří na pohled také podkrk. -om, k Novákom atp.; ale to se klade jen jako dat. k nom. Novákovi (adjekt. possess., sg. Novákův), klade se vedle tutéž také obyčejného dat. Novákovům, a je to patrně dialektická zkrácenina z tohoto.
Čelakovský uvodí ve Čtení o srov. mluvn. 116 dědovuom, prý ze starého rkpu XIV věku: podle Čelakovského pak Mikl. III² 343 a Obl. 124; pramen toho dokladu není blíže určen a je to bezpochyby omyl. Na podporu jeho uvodí se doudl. šefcovom, Michalovom Obl. 124; neprávem, neboť toto jsou dialektické dativy plur. k possessivnímu -óv, pl. nom. šefcovi, Michalovi, dat. -ovom za spisovné -ovým.
Omylem jest bezpochyby také -em v Comest.: proti ginym narodem 175ᵇ, abychom prodali to dietie Iſmahelitem t. 44ᵃ; v textech starých psávalo se o velmi podobné k e, omyl byl tu tedy snadný.
Vedle věky věkóm, nč. věky věkův, bývá stč. také věky věkoma: na wieky wiekoma ŽWittb. 36, 29 a j.; změna zvláštní, v ustrnulém výraze adverbialním snadná, a patrně podle dat. dvoj.
2. Koncovka -ám je přejata z a-kmenů, dial. dubám podle rybám. Vyskytuje se v některých nářečích: chłopam, bratram, žebrakam, pacholkam, synkam BartD. 111 a 112 (laš., vedle -um), žebrakam, bratram t. 136 (sev.-opav., vedle -um), k dubám Btch. 265 (dolnobeč., jen u neživotných, vedle -om); doklad z doby starší: by statek sirotkám dochován býti mohl Zřízení mor. z r 1516 (ČČMus. 1865, 427).–
Srov. pl. dat. vzoru město v § 90.
39. Plur. lok. chlapiech, dubiech, -ích; -ech, -och; -ách.
Koncovka vlastní jest -iech, psl. -êchъ. Souhlásky kmenové jsou před ní náležitě změněny, na př. skutek-skutciech, boh (bóg)-boziech, hřiech-hřiešiech dar-dařiech, blud-bluďiech atd., slc. mnich-mnisiech Hatt. slc. 69 atd. Optat 1, 9 píše: v těch dyftongích, m. -zích, chyba v slově cizím. Časem mění se -iech jednak ztrátou jotace v -éch, jednak zúžením v -ích, srov. I. str. 197 sl. a 190 sl.
Koncovka tato byla v jazyku starším více oblíbena, než v nynějším;
