Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl III, Tvarosloví, I. Skloňování. Praha, 1960.
<<<<<488489490491492493494495496>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

ý-:sg. instr. mým – dobrým, pl. gen. lok. mých – dobrých atd. Příkladu odjinud, že by se č. -oji- stahovalo v -ý-, nemáme. Proto podobá se mi výklad, že v tvarech vytčených mým, mých atd. jest koncovka přejatá ze vz. dobrý. Ve vz. dobrý jest -ý- v koncovce jednak staženinou skutečnou – na př. v pl. gen. dobrých z dobrъ-jichъ, instr. dobrými z dobry-jimi –, jednak napodobením jejím; a v tomto smyslu nazýváme někdy také tvary zájmena tohoto mým, mých atd. staženými, rozumějíce tím, že mají v koncovce své stažené -ý- přejato.

Tvary stažené byly pravidlem také v češtině východní. Svědčí tomu ta okolnost, že se vyskytují skoro bez výjimky také v textech z doby starší, které podle jiných známek pokládáme za východodialektické. Jiné svědectví sem hledící jest od Blahoslava; píše, že za jeho doby někteří prý polonizantes říkají moje ruce, moje oči, moje dítě Blah. 265, a pokládá tedy moje za novotu, která se vlivem prý cizím zmáhá. A dále jest k tomu ukázati, že tvary stažené po území východním dosud více méně jsou známy a rozšířeny, dílem ve výrazích ustrnulých, jako na př. -milá, na--věru atp., dílem také ve vazbách volných. Ale vedle toho jsou tu většinou tvary jako na př. sg. gen. mojeho, pl. gen. lok. mojich atd. Tvary tyto jsou na pohled nestažené; ale v skutku jsou to novotvary, ustrojené z nom. mój a podle sklonění jeho, našeho, jich, našich atd. Nejstarší doklad novotvaru takového je pl. gen. mojich v OlMüllB. z 2. pol. XV; v době nynější pak je jich hojnost a jsou pravidlem, rozmnožily se tedy a ovládly až během času. S těmito novotvary dějí se pak změny opět další, a na př. z mojeho jest vlivem sklonění složeného mojého a mojího atd..

V češtině západní jsou podobné novotvary v obyčeji v nář. doudl.: můj, moje, gen. mojího, mojí atd. Kotsm. 26. Krom toho vyskytují se trvám jen ve rčeních uměle strojených; strojenost jejich je patrna, i když vnikly do písně národní, na př. na mojí postýlce Erb. Pís. 172. (z Čáslavska). Sem patří také usus místy v městech oblíbený, kde zájmeno sing. moje, tvoje = má, tvá manželka; toto nechává se nestaženo ve všech pádech: moje to slyšela, viděli jsme Tvoji atp.

Sing nom. akk. masc.mój, muoj, můj. Na př. syn moy ŽWittb. 2, 7, král twuoy Pass. 360, můj Us.; dial. mój BartD. 42 (hroz.), muój, tvuój t. 43 (břez.), můj t. 24 (zlin.) a j., t. 2, 24 (han., holeš.), muj t. 82 (hran.) a j., slc. mój (muoj).

Neutr. Staž. mé: tue porozenie Kunh. 150ᵃ, ciesařovstvo twe ŽGloss. 85, 16, srdce mee Pror. 12ᵃ, jmě twee t. 3ᵇ, ucho ſwee t. 57ᵃ atd., dosud Us. spis.; – z toho zúž. mí, mý: svý vychování ŽerKat. 115, srdce mý, děvče mý Duš. 437 (česk. a mor.), mí slovo Us. ob.; – jinou změnou hláskovou mej: všecko ſwey vojsko Mill. 53ᵇ srov. I. str. 145. –

Nestaž.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 17 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).