34. Du. dat. instr. chlapoma, duboma, psl. -oma.
Na př. sse dvěma duſſnicoma List. Litoměř., rtoma veselýma ŽKlem. 46ᵃ, rtoma mýma ŽWittb. 140, 3, dwyema konſeloma Rožmb. 19, dvěma puſtennykoma Pass. 284, se dvěma zakoma t. 343, oběma manzeloma Kruml. 14ᵃ atd. Srov. domažl. prsoma Šemb. 17.
35. Plur. nom. vok. chlapi, hadi, dubi; -y; -ové atd.; -ie, -é atd.; -a.
1. Koncovka -i je vlastní, stsl. -i. Vznikla ze staršího -oi, srov. ř. λόγοι; souhlásky kmenové jsou před ní náležitě změněny, na př. pán pani vysl. páňi, pták-ptáci, bůh (bóg)-bozi atd. Souhláska -ch měla by tu býti změněna v s, ale za to je š, na př. hoch,-hoši, lenoch-lenoši atd., srov. I. str. 313; jenom v nářečích slovenských tu bývá s: Čech-Česi, lenoch-lenosi, ženich-ženisi BartD. 41 (hrozenk.) a Hatt. slc. 68.
Koncovka -i jest odevždy a dosud pravidlem při subst. životných, v době starší také při neživotných, a bývá v stč. často i tam, kde jazyk pozdější si oblíbil koncovku jinou. Na př. u životných: Dudlebi KosmA. I, 27, Chrouati t. II, 37, neostli Reg. I. r. 1130, obuzniczi t. j. obúzníci calumniatores t. r. 1235, casnici t. j. čášníci t. r. 1088 (ze XIII stol.), pkelnici t.; ruzzi MVerb. (Rus); biſkupi, mnyſſy Hrad. 106ᵃ atd., nč. chlapi, ptáci Us.;– apoſtoli Hrad. 31ᵃ, apoſtoli kázáchu Pass. 335, svati apoſtoly Alb. 51ᵇ a j., nč. apoštolé; andyeli ji (Maří Magdalenu) vznášiechu Pass. 341, andieli mě vznášějí t. 342, andyely přiletěchu Kat. 194 a j., nč. andělé; ež sú jich ſuſiedy a ſuſiedi t. j. súsědi (nč. sousedi, -é) a súsědy Pass. 386; pohani sě modléchu Pass. 94, pohany kázachu t. 344, to pohany vzvěděvše t. 346 a j., nč. pohané;– u neživotných: praſſy (prach) MVerb., ropuſſy (ropúch) t.; hustí luzy DalC. 2, mlyny klepaní t. j. mlýni t. 72, hlúpí nrawy t. 16, krvaví potoczy t. 27, ti ſkutczy t. 92, plní ſtoly t. 2.; tvoji hnyewy Kat. 122, tvoji hrzieſſy NRada 2070, od čeho sú v deskách zmatczi t. 756, úroci byli vzebráni Řpz. 108, ti všickni řádi VJp. 53, daři nám dáni sú Kladr. 2. Reg. 19, 42, velicí slúpi Tand. 58, dluzi zaplaceni ZS. 341, ginij wſſickni gmenowani grunthi KolČČ. 24ᵃ (1543), Kardowé neb Bodlácy Háj. herb. 188ᵇ, wſſyckni Pryſkýřnicy t. 167ᵃ, z nichžto wrcholijcy vyróstají t. 351ᵇ, kde jsú jací rybníci Brtvín pol. XVI stol.; potocy VelKal. 144, ſtatcy t. 208, záwazcy t. 305 (ve VelKal. jen tyto doklady). Při neživotných drží se koncovka -i až do skl. XVI stol., a zvláště při substantivech s -k: skutek-skutci, potok-potoci atp. Dialekticky bývá -i dosud v přirovnáních a ve spojení se jmény osobními, když tedy neživotné takořka se povyšuje k životnému, na př. chłapci jak hřebíci, jak válci, chłapi jak buci, jak dubi, vy jim pravitě „synci“ a oni su takovi trami BartD. 179.
Místo -i bývá -í. Na př. neroďte slúti myſtrzij EvZimn. 21, Tábořij
