v Českém Dubě; vyšlo-li příslušné appellativum z užívaní, tedy je ovšem jen tvar -ě v obyčeji, na př. v Újezdě, v Náchodě; jména místní s kmenovou souhláskou hrdelnou mívají -u, na př. v Písku, na Chlomku, v Žamberku, v Žebráku, na Točníku, na Orlíku, na Prosíku, v Ořechu, na Žampachu, v Zbirohu atd.; tvary s -ě (e), na př. v Rakovníce, na Točníce, v Žebráce, v Nymburce atp., vedle -ku, jsou dialektické nebo strojené;– b) při jménech svátkův, na př. o sv. Janě circa festum s. Joannis, při. sv. Janě, po sv. Janě, o sv. Havle, Jakubě atd.; zřídka tu bývá -u: o sv. Jakubu atp.;– c) při některých jménech jiných, na př. chléb, chlév, hřbitov, klášter, pivovar, kostel, týl, oves, vůz, svět, ocet, kabát, oběd, hrad, komín a j.;– 3. dílem pak bývá z pravidla -u; to bývá zejména a) při kmenové souhlásce hrdelné, na př. v oblouku, v domku, na počátku, na stromku, na doubku, na sloupku, po pondělku, po úterku, po dnešku, po zítřku, po včerejšku, po letošku, na chodníku, v slamníku, na rynku, v prachu, v ořechu, na vrchu (z u-km.), na archu, na břehu, na prahu, v tahu, v sáhu atd.; zřídka se tu zachovalo z doby starší také -e, na př. v potoku a na potoce, v roku a po roce, v klobouku a klobouce, na břichu a na břiše, v kožichu a kožiše;– a b) při některých subst. jiných, na př. hněv, div, dar, jíl (z ŭ-km.), úd, blud, jed (z ŭ-km.), plat, pot atd.– Zevrubněji a pevněji věc tuto vyčerpati a vypsati nelze, poněvadž i usus spisovný se tu bez přestání a dosud mění. Povšimnutí hodna je shoda, která se tu často ukazuje mezi sg. gen. a sg. lok.: substantiva (neživotná) sem patřící, která mají gen. -a, mívají lok. -ě, a která mají gen. –u,mívají lok. -u; na př. chlév gen. chléva lok. v chlévě, chléb gen. chleba lok. v chlebě, z komína a v komíně, z kláštera a v klášteře, z kostela a v kostele, ze světa a na světě, z octa a v octě, u oběda a po obědě, z ovsa a v ovse atd., od počátku a na počátku, u stromku a na stromku, z vozíku a na vozíku atd., z Tábora a v Táboře, z Říma a v Římě, ze Smíchova a na Smíchově, z Újezda a v Újezdě, z Náchoda a v Ná- chodě, z Písku a v Písku atd.; ale často shoda taková nebývá, na př. u vozu a na voze, od pondělka a po pondělku, od ledna a po lednu, od Brodu a v Brodě, z Vyšehradu a na Vyšehradě atd.
Nářečí v Čechách shodují se v této příčině celkem s tím, co je obyčejem v jazyku spisovném; v doudlebštině není -u tak rozšířeno, jako jinde Kotsm. 21. V nářečích východních jsou odchylky od způsobu západního hojnější, na př. ve výrazích: v Zábřeze, v rëbnice, na žebřice vedle -ku chrom. 267, ve výboře, na boře, v únoře, v ledně BartD. 18 (zlin.), na Hřebíce (hora Hřebík), na vrše t. 67 (val.), v měše t. 88 (stjick.) chłopě, o mojim bratře, o kmotře, o našim Martině, o Zubře (příjm. Zubr) t. 112 (laš.).
6. Jiná ještě koncovka tohoto pádu jest -ovi. Přejata jest patrně ze sing. dat. Přejetí to bylo snadné, když sg. lokal novotvarem -u se byl
