analogií některá subst. masc. -ec z -ъcь v -ce a přenášejí se do vzoru tohoto; o tom v. § 71.
3. Některá jména tohoto vzoru mají v sing. nom. koncovku -a místo přehlásky -ě. Jsou to dílem jména vlastní, příjmení, na př. Pisa, mor. Vája (BartD. 138), slc. Hodža atp., a domácká jména osobní, na př. Váša, někdy přejatá, jako Amaža z lat. (hebr.) Amasa dílem appellativní, jako báťa, huhňa, významu hypokoristického a někdy potupného. Některá z nich měla předtím koncovku -ě, shodnou se sing. nom. panošě a dušě, ale časem změnila ji v -a, analogií podle nom. Bárta, vládyka atp.; podle nich pak tvoří se jiná přímo s koncovkou -a. Nominativy Píša, huhňa atp. jsou na pohled starožitné, vskutku však jsou to novotvary. V nářečích východních, kde se mluví sg. nom. duša gen. duše akk. dušu vok. dušo atd., skloňují se tak ovšem také jména tato, na př. sg. nom. Vája, gen. -e, akk. -u, vok. -o atd. Ale jinak jest v češtině ostatní: tu jsou ve shodě se vzorem panošě (dušě) jenom doklady starší, které mají i nom. -ě, Péšě atd.; v jazyku pozdějším a dílem i v starém jest nominativ novotvarý -a, Píša, báťa atd., ten táhne tato jména od vzoru náležitého panoše ke vzoru vládyka, a odtud vzniká kolísání, až se ustaluje usus nynější. Některé příklady:
sing. nom. Péšě atp. na př. Peſſye promisit Lún. ks. r. 1389, Peſſye de Wolowczicz t. 1391, Horynye non comparuit t. 1394, Johannem dictum Hrabanye (nominativ jmenovací) t. 1397, Jan Hrabanie KolB. 1524, Jeſſye carnifex Lún. ks. 1390, Jeſſye filius Peſſconis t. 1389: –novotvar Péša nč. Píša, Jéša nč. Jíša, Háša, Míča, Próša nč. Průša, Rouša, Šíša, Váňa atp., Peſſa de Wolewczicz Lún. ks. r. 1390, Peſcha sartor t. 1406, Peſſa et domina Dora fassi sunt t. 1414, Peſcha dictus nadul t. 1415, Haſſa KolA. 1511, Jeſſa carnifex Lún. ks. 1394, Gijſſa KolA. 1517, Micza t. 1519, Pruoſſa sutor Lún. ks. 1436, Prokop pruoſſa KolČČ. 30ᵇ (1545), Wania KolA. 1517, Jiřík Wania KolEE. 321ᵇ (1629), Mathauſſ wenczicza KolČČ. 34ᵇ (1564) atd., nč. Píša, Váša, huhňa atd. Us, Aleša (Alexej) Rus. knih. 20, 3, Míťa (Dmitrij) t. 116 a j.;
sing. vok. stč. Péše atp., nedoložen; –novotvar Píšo, Píšo, Vášo, huhňo atd. Us.;
sing. akk. Péši atp., nedoloženo; – novotvar Píšu, na př. Joab pravicí Amażu držě líbal Kruml. 41ᵇ, za Rauſsu vdána KolBB. 213ᵃ (1527), za Waniu KolA. 1518 a j., nč. Píšu, Vášu, huhňuatd. Us., na Alešu Rusk. knih. 20, 156, to urazilo Míťu t. 130 a j.; – novotvar Hrabaně podle akk. panoše, oráče: na Jana Hrabaně KolB. 1524;
sing. gen. Péšě atp., pana Jana Hrabanie KolB. 1524 (podle kontextu gen.), Wanie KolA. 1511 (též);– novotvar Píši atd. (podle -y kmenů tvrdých), na př. od Giſſy KolA. 1511, t. 1513, od Míčy KolBB. 213ᵃ (1527), od Jana Pruſſy KolČC. 405ᵇ (1565), Prokopa Pruſſy t. 407ᵇ (1565), u Ignacya
