pokoru.
[660] Dali se jíž u vězenie,
povědúc to znamenie:
„Ten, jenž nosí krásnú pannu
v zlatém poli červenú,
pannic nás ten poslal k tobě.“
[665] A když se to sta v té době,
že to všecko učinichu,
panně žalost obnovichu.
Ona opět s nimi šedši,
s královú před králem klekši,
[670] prosi za pannice svého,
by odpustil vinu jeho.
By král velmi hněviv z toho,
že jide mlče od toho,
nerodi jim slóvce řéci,
[675] panna jide ven v péči,
učini bydlo vězňóm těm
i káza jim pryč všem,
by jeli domóv, kdež kto byl,
a jejie pannic zdráv byl.
Kapitola XVII.
[680] Tandariáš zabiv druhého vobra, jide v hrad,
tu ho křesťan každý uzře rád.
Zabiv jej z toho úsilé,
dařiv je opět všechny míle,
posla je v slib své panně,
[685] by se jie dali u vězenie.
Jakž sú se najprv přibrali,
tak se panně u vězenie dali,
znamenie jíž zvěstovali:
„Pannic, jenž nosí v zeleném poli
[690] červenú pannu na sobě,
ten jesti nás poslal k tobě.“
Panna s královú i s vězni
jdú před král i před ni,
počechu zaň usilovati.
[695] Král mu milosti nerodi dáti,
panna se do pokoje vráti,
vězně všecky domóv navráti.
Kapitola osmnádstá
Tandariáš opět zabil
obra i hradu dobyl
[700] třetieho, jenž byl najlepší
v té zemi, u posádce tvrší.
Křesťané jej rádi viděli
a jeho míle přijeli.
Potom jim všem bráti káza
[705] i slibem je všechny zaváza,
že jidechu u vězenie
[k]text doplněný editorem Floribelle, krásné panně.
Ana beze všeho meškánie
jide k králi prosit s nimi,
[710] zda by již byl milostivý
a v hněvu svém obměkčilý.
Král mu ještě milosti nerodi dáti,
řka: „Chci málo pomeškati.“
Panna se milostivě vráti,
[715] vězně rozpustiti chváti.
Kdyžto pannic s hradu sjel,
ihned jej ohněm zažehl.
I jel k litého pohana hradu
a chtě s ním učiniti svádu.
[720] I zbi na železná vrata pilně,
litý pohan vece: „Div mě,
kterak tluče velmi silně,
co chce kto zde tak pilně?
Vždyť toho chci zkusiti
[725] a jeho pýchy ukrotiti.“
A když se v oděnie obleče,
ihned hněviv k vratóm teče,
káza otevřieti jemu.
