i tvé žalosti popravi.“
Tuž byly s ním tak vesely,
i což kde klenotóv měly,
ty jemu všecky chtěly dáti,
[1015] by jediné ráčil bráti.
Ta králová krásna bieše,
trpaslkovu zemici jmějieše.
Tu jemu všecko připravovali,
což jediné sami oni chtěli.
[1020] V té zemi, kdežto byla,
tu jediné panny jměla
připuzením od pohana.
A když by zjitra za rána,
panic vzhóru neléně vstana
[1025] a dosti bieše na něm panna.
Panny mu přinesechu oděnie
beze všeho pomeškánie.
Počechuť jej objímati
a všelikterak velmi ctíti.
[1030] A když jej koli oblečechu,
oř osedlavše přivedechu.
A jakž koli na oř vsede,
ihned s nimi k stanu jede.
Tu postáchu malý čas,
[1035] až uslyšechu trúbící hlas,
Panna jemu ihned vece:
„Buď hotov, milý pannice,
neboť se ten již k nám blíží,
pro něhožto naše srdce slzí.“
[1040] Pannic vzem od nich odpuštěnie,
učini s pohanem potkánie,
poče jeho prositi,
by jeho ráčil uslyšeti:
„Pro všech panen i paní čest,
[1045] nechť králová s pokojem jest.
A zbaviž ji té roboty,
chciť toho zaslúžiti.“
Pohan vece: „Nechci toho učiniti.“
A on viece poče prositi,
[1050] pohan poče naň křičeti
a k tomu škaředě hleděti,
řka: „Nechciť toho učiniti!
Chceš li se mnú hnánie pro nie udělati?
Ty najprv chceš jie brániti.
[1055] Braniž, chciť ji samu pojieti.“
Hnasta na se bez meškánie,
bieše dobré přihlédanie,
že to učinista rúče,
zetřesta kopie do kotúče.
[1060] Tuž dolóv s ořóv skočista,
meče na se vytržesta,
počesta se velmi bíti,
až Tandariáš poče jíti
před pohanem zase k stanu
[1065] pro velikú neskrovnú ránu.
Takž daleko před ním jide,
až již v stan mezi panny vjide.
Panny počechu volati,
řkúc: „Kterého nám opykati?
[1070] Našie li cti či rytieře,
tohoto v té šlechetné mieře?“
Kapitola XXII.
Když Tandariáš panenský hlas uslyše,
na svú zmilitkú rozpomenuv se.
„Hyběť, musíš tolik zase jíti,
[1075] nebo ty mě nebo já tě zabiti,
jakožť sem já šel před tebú.“
Tuž mu odplati Tandariáš v tu dobu,
poče jej sieci na vše strany,
tu jej povrže bez obrany.
[1080] Pohan poče prositi,
by ho ráčil uslyšeti.
Pannic vece:
