Tandariáš byl tiem vesel,
zítra ráno ku panně všel.
[260] Káza sobě oděnie dáti,
panna jej poče připravovati.
A když jej obleče ve vše
a míle se požehnavše,
na svój oř vesele vsede,
[265] vzem sám kopie v ruku, jede
k vojsku krále Artušově.
Zóstaviv zástupy po sobě,
zda by bylo zlé potkánie,
aby čekal retovánie.
[270] Tak jezdi, toho hledaje,
zdaby se z dobrým potkaje
i dobyl sobě cti veliké.
Přihodi se z vojsky té,
jeden rek téhož hledaje.
[275] Tu se sním ihned potkaje,
podvázavše na se helmy,
hnasta na se prudce velmi.
Kopie obě přelomista,
meče na se vytrhasta.
[280] Dlúho se sečesta tamo,
Floribella zřieše na to.
Až Tandariáš přemohl
toho, jenžto kopie jměl,
jav jej, vede před pannu svú,
[285] řka: „Dávámť jej v moc tvú,
učiň z něho, což chceš koli,
zabij neb živ, toť všecko v tvé vóli.
Kapitola dvanádstá
Panně to by velmi mílo,
učini jemu dobré bydlo
[290] po tom trudě, svému milému
i také vězňovi tomu.
Druhé jitro ráno vsta,
oblekši jej požehna,
an jede, chtě též příhodě,
[295] druhý z vojsky témuž hodě.
A když se oba uzřesta,
tu s kopím na se hnasta.
Tandariáš zbode Gwana,
ano hledí na to panna.
[300] Skočiv dolóv z svého oře,
tu toho Gwana přemože,
ana na to panna hlédá,
tuž přijide, vězně veda.
Opět jí toho da u vězenie,
[305] řka: „Buď na něm vše tvé chtěnie.“
Floribella jej objemši
a toho vězně pojemši.
Vesela tím velmi byla,
třetie jitro opět vstala,
[310] oblekla svého milého
i požehna míle jeho.
Vzem od milé požehnánie
Učini s jedniem potkánie,
s setřencem krále Artušovým,
[315] a on učini hnánie s ním.
Tuť se mu najlép přihodi,
žeť veň tak právě uhodi,
až spade dolóv s oře.
Tuž toho reka přemože,
[320] jenžto Gavin jmenovaný,
ze všech rekóv vyvolený.
Vede jej do svého hrada,
panna Floribella uzře jej ráda,
učini jim bydlo dobré,
[325] ke všemu jiedlu hodné.
Floribella, panna krásná,
čtvrtý den ty vězně posla
k králi ctnému Artušovi,
zda by s mysli zpustil hněvy.
