[835] chtě sobě dobyti viece cti,
neb jest byl o trpaslkovi slýchal,
k němuž jest velmi pospiechal.
Ten den jedné ctné královně
uvázal se v zemi mocně
[840] i chtěl ji k tomu pojieti,
nejsa hoden jie rozdieti.
Tandariáš k ní přijide,
s svého oře dolóv ssede,
jide před pannu v spěchu.
[845] A když panny jeho uzřechu,
tu jemu dachu přivítanie
králová, panny i panie.
A když jej ctiechu velice,
panna ihned žalobu poče
[850] na toho trpaslka zlého,
řkúc: „Buď žel násilé mého,
žeť mi se v zemi uvázal
a mně připraviti vzkázal,
řka: „Kohož móžeš mieti,
[855] jenž by tebe bránil a chtěl odjieti,
toho pošli zajtra pod hrad
a jáť se s ním chci bíti rád.
Pakli toho nechceš zdieti,
vez to, žeť tě chci pojieti.
Kapitola XXI.
[860] Tandariáš jí odtuši
a řka: „O to se já rád pokuši.“
A když to panny slyšiechu,
tepruv jej ctíti počechu
nevědúc co z něho zdieti,
[865] když by zítra pod hrad jieti,
oblečechu jej v oděnie.
A on vzem od nich požehnánie,
jede dolóv pod hrad spiěše,
tu kdež trpaslek jedieše.
[870] Maje dva levharty s sebú,
tak se uzřesta v tu dobu.
Tu levharti bez meškánie
učinista naň hnánie,
jeden druhého přeběže,
[875] inhned na jeho kuoň seže.
A on vzchvátiv meč jej přetě,
ten tu levhart ihned letě.
Druhý ihned s druhé strany
neujide takéž rány.
[880] Když jej skáče, poče rváti,
přetieti jej mečem chváti.
Trpaslek toho se velmi leče,
jímžto dřieve byl bezpeče.
Ana každého na smrt dala,
[885] jimaž se tu i smrt stala.
Tu pak na se sami hnasta,
prudké rány sobě dasta,
až bezmál s koně nespadesta,
tak se prudce udeřista.
[890] Tandariáš v druhém hnání
trpaslka nemál na smrt rani,
tak že se mu na milost da.
Takž mu Tandariáš přikáza,
aby jeho vězněm byl
[895] a nazajtřie se postavil
před královú na tom hradě
a řka: „Jáť budu v té radě,
žeť životu nic nebude.“
Tandariáš když v hrad vjide,
[900] panny mu čest i chvály vzdachu,
potom jeho otázachu,
řkúc: „Proč jsi jeho živil?
Neb čemu s jeho nezabil?
Nebť nám bude nátisk činiti,
[905] když tebe nebudem jmieti.“
Tandariáš panně vece:
„Neměj
