A on zběh na hrad k němu,
[730] vytrhna meč, svádu poče,
pohan litý k němu kroče,
velmi naň silně sečieše,
že Tandariáš před ním jdieše,
až pod jednu stěnu uteče.
[735] A on pro dlúhost svého meče
nemožieše pro zeď séci.
Panic popravi své věci,
poče odtud vyšívati,
v nohy jeho dosahati
[740] tak, že jemu Bóh pomože,
že toho litce přemože.
Zabil jej v tom čase
a sám zsečen velmi bieše.
Nebyl již proti němu.
[745] Káza lidu tomu všemu
před se jíti z toho hradu.
Ten bieše ohradú
jako dobré město hodné,
v němž biechu robotní křesťané,
[750] děláchu bohaté dielo,
což se litci koli líbilo.
Ti se všichni předeň bráchu,
jemu čest i chválu vzdachu,
že je zbavil roboty té.
[755] Tu pak naleze lidi své,
ješto mu byli pojeli,
tuť s ním veseli byli,
řka: „Na svój sem život nic nedbal,
tak sem vás věrně dobýval.“
[760] Tepruv se poče léčiti
a s svými tu vesel býti.
V tom hradě bieše mnoho domóv,
v němž lidí moho tisícóv.
Ti všichni na tom slib vzeli,
[765] by se u vězenie dali
s znamením k Floribelle.
Tu nebyli nic déle,
šli k nie, zbožie nabrali,
zde pak jediné ostali
[770] Tandariáš s svými lidmi
na tom hradě jsúce klidni.
Byl s nimi, an se ran zléčil.
A lid se již přiblížil
k dvoru krále Artušovu,
[775] ano se jim diví s hradu,
že jeli jako u vojště.
Tak bylo jich k tomu množství
na koniech, na voziech druzí,
pěších, dětí, mnoho muží.
[780] Kterak se mohl kto najlép mieti,
mohli je všickni s hradu viděti.
Zatiem proti nim s hradu seslachu,
kam by chtěli, toho vztázachu.
Přijidechu všichni míle,
[785] jdú k Floribelle tam v síle,
dachu se jie u vězenie
a praviece to znamenie:
„Ten nás pannic poslal k tobě,
jenž nosí na helmě sobě
[790] v zeleném poli červenú pannu
a zlatem krásně obloženú,
bychom byli u vězení,
doněvadž libo tvému chtění.“
Kapitola devátýnádstá
Panna míle je přijela,
[795] žalost hroznú v srdci vzela,
slyšéci takové příhody,
bojéci se jeho škody.
Brala se před krále s královú s nimi,
proséc hlasy žalostivými,
[800] aby vida jeho snažnost,
ráčil dáti jemu milost.
