[Tandariáš a Floribella]

Biblioteka Narodowa (Varšava, Polsko), sign. BN 12594 II, 150v–175v. Editor Svobodová, Andrea. Ediční poznámka

[1630] Přijev v les, tu se rozhosti.

Ten oř ihned pryč pojechu

a jej ihned na hrad provodichu.

A když knieže přinesechu,

mnoho panen to zvěděchu.

[1635] Kněžna jeho ztlačena zvědě,

sama podlé něho sede

i poče jeho pykati,

jako by chtěla plakati.

Pak poče Tandariášovi hroziti,

[1640] řkúc: „Musím se tebe nabiti.“

I káza se jemu pařiti

a jemu silně mluviti,

řkúc: „Čemu s bil bratra mého málo?“

A tak se to dlúhý čas dálo.

Kapitola dvadcátá VIII.

[1645] Artuš pak král káza na vojnu volati,

po všem světu i kázati

v křesťanech i u pohanech,

co kde králóv i kniežat všech,

by se jeden den sebrali

[1650] a před králem Artušem stáli.

A když se v hromadu byli sjeli,

tu jim vóbec pověděli

slovem od krále Artuše,

zdali by kto věděl Tandariáše,

[1655] aby jej přivedl před krále,

dařil by jej ne u mále.

Které by koli byl postavy,

chce mu jednu zemi dáti,

aby byl v ní korunován,

[1660] leč buď knieže, leč buď pán.

Tak se ráno rozjidechu,

strýc mu poče za zlé mieti,

řka: „Že s jeho nechal umřieti.

Viz, kterak by proň sbožie měl,

[1665] by jemu byl toho nezděl.“

Tak že jemu toho by žel,

mně, by byl dávno umřel.

Kapitola dvadcátá devátá

Strýc jeho sezva přátely

i vyprosi jeho za dar malý,

[1670] řka: „Tandariáš v tvém dvoře

schován, živ jsa u mé radě.

Tvá sestra jest jej živila,

jakž mohúci, tak jej ctila.“

Knieže se pro to rozlíti,

[1675] chtieše jej pro to zabiti.

Strýc mu poče velmi láti,

řka: „Zda ty se nechceš báti?

By ty jemu co učinil,

král by tebe nezabil

[1680] i se vším naším národem.

To v dobrú vóli uvedem.

A krále Artuše se schovati,

radímť mne v tom poslúchati.“

Knieže strýce uposlúcha

[1685] a tak jemu svú milost da.

Tandariáš když přijide,

knieže mu u pokoru jide

a tak se spolu ihned smířista,

k Artušovi králi se oba brasta.

[1690] Knieže pojem strýce s sebú

a Tandariáše v tu dobu

poručiv své sestře milé.

Tak se o to sta té chvíle,

že před krále přijidechu

[1695] a na něm vešken slib zvěděchu.

Král Artuš vece: „Jinak nenie,

nežli všeckerno slíbenie,

to chci míle naplniti.“

Oni vecechu: „Kdy tomu býti

[1700] čas, jenž by to viděl rád,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).