prosbě hotov.“
Kapitola čtvrtá
Odpovědě panna králi ctnému,
řkúc: „Rač nemieti za zlé promluvenie mému,
[65] bych jměla od tvé milosti,
což bych měla požádati,
by mi ráčil svój slib dáti
a v tom mi neodpoviedati.“
Král jí slíbi ihned dáti,
[70] řka: „Co žádáš, to na mně máš!
Sseď dolóv, zjev jméno své
a k tomu úmysl prosby tvé.“
Kapitola pátá
Panna krásná odpovědě,
své jméno Floribella povědě,
[75] řkúc: „Račiž mi svój slib naplniti,
chtělať bych ráda býti
na tvém dvoře, jsúc v tvé kázni,
pakli by kto byl bez bázni,
jenž by se k mé necti tázal,
[80] aby mu hlavu stieti kázal.
Pakli bych já na to chtěla,
bych túž vinu na se jměla.“
Kapitola šestá
Král Artuš jí to vše slíbi,
takž tu s nimi i vesela by.
[85] A když ji tu kteří vidiechu,
tiem všichni veselejšé biechu.
A když se ten dvuor skona,
král Artuš královnu poja
krásnú Floribellu s sebú
[90] na svój hrad u pokoj uvedú.
Tuž spolu na čas pobychu,
až jí zvláští pokoj učinichu,
pokoj ctný jakožto králové,
to vše k libosti panně té.
[95] A když pannu provodichu,
potom v radě všichni biechu
i poče král rádcí tázati,
koho by jí chtěl v službu dáti,
aby se nic nedopustil.
[100] Tu jest jeden kralovic byl
tak krásný i tak šlechetný,
ten se jim zdáše podobný.
Tu jej k nie na službu dachu
a jemu tak přikázachu,
[105] aby jí poctivě slúžil,
aby toho zlým nepožil.
Kapitola sedmá
Tandariáš jmenovaný
když jí byl v službu poddaný,
ten mládenec vzrostlý, bielý,
[110] ve všech věcech jsa vždy smělý.
Slúžieše jí snažnú službú,
zítra, ráno i každú dobu
byl hotov než komorníci
ani jiní kteří pannici
[115] s zlatnicemi vodu maje
před komnětú vždy čekaje,
aby Floribella vstala
a ihned se umyla.
Panna to znamenáše
[120] a tiem raněji vstáváše,
nemohla tak ráno vstáti,
by ho nenalezla tu státi
před komnětú v které době.
Vze to panna v úmysl sobě,
[125] neb jemu tak míla bieše,
